Kliknutím zvětšíteDělník, slévač a inženýr. Další dělník, rolnice a pracující intelektuál s knihou. Krojovaná mládež, pivo a dudy. Tak by šly stručně popsat tři velké lunety zdobící vestibul plzeňského hlavního nádraží. Ve stylu socialistického realismu, tzv. SORELY, je vytvořil zajímavý autor – Milan Halaška. I když si doba žádala jasné symboly, pouze luneta nad hlavním vchodem zobrazuje dělnický rudý prapor. Další stafáž uvědomělé trojice by však obstála na jakémkoliv žánrovém obrázku i v předválečném období. Matka s dítětem. Žena a koš ovoce.
Milan Halaška byl dobrým řemeslným malířem s kvalitní průpravou. Když se obnovovalo plzenské nádraží, silně poškozené bombardováním z konce války, vznikl prostor k vytvoření nových děl. Soudobých. Aktuálních. A jejich obsah i rámec byl v totalitním Československu na počátku 50. let pevně daný.
Povinnou úlitbu režimu přináší jen dvě lunety, kromě dělníka s rudým praporem trčí z pracovní porady inženýra s chlapíkem z výroby zase typický symbol své doby a dělnické dřiny, slévač. A opírá se o svou mohutnou naběračku. Jako by si ji nejraději půjčil i domů. Luneta ovšem odkazuje k Plzni jako městu se Škodovými závody. Černá (od sazí z továrních komínů) dělnická Plzeň. Nutno poznamenat, že tak jako se nádraží v oné době jmenovalo Gottwaldovo, Škodovka nesla oficiální název Závody V. I. Lenina. Mladí vyznavači folkloru s pivními sklenicemi na protějším vyobrazení zase jednoznačně poukazují na významné plzeňské potravinářské odvětví, zdejší světově proslulý pivovar.
Sledujeme-li další Halaškovu tvorbu, jednoznačně se snažil podobným prorežimním zakázkám vyhýbat. V šedesátých letech vytvořil mimo jiné vitraje pro kostel sv. Václava, stojící v areálu psychiatrické léčebny v Praze - Bohnicích. Chrám tehdy sloužil jako depozitář pro sochy. Na Halaškových vitrajových oknech byly zpodobeny motivy v duchu "humanistického realismu": Práce, Mír, Budoucnost, Uzdravení, Láska a Pomoc bližnímu. V interiéru se totiž počítalo se zřízením muzea psychiatrie a výstavní síně. Po sametové revoluci však byla odstraněna a dnes se nacházejí na půdě kostela.
Jedno z posledních děl Milana Halašky u nás byla monochromatická dělicí mříž v barvě kovu ve vstupní hale Fakulty strojní ČVUT v Praze. Pak už narážíme na lakonický životopisný údaj: Zemřel roku 1993 ve švédském Stockholmu. Podle kusých zpráv víme, že jako výtvarník v cizině uspěl. Domnívám se, že k emigraci jej přiměl hlavně politický vývoj v Československu po srpnu 1968. Počátkem 70. let již tvořil ve Švédsku.
David Růžička
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
