Jak píše Jan Vrba, o rozkvetlém jaru se často hovoří jako o době, která přichází rázem, aby vzkřísila celou zemi a veškerou přírodu na ní. Zatímco název květen je u nás znám zhruba 200 let a poprvé ho užil jeden z pilířů novodobé češtiny Josef Jungmann v roce 1805, starší označení pátého měsíce je dodnes poměrně živé,určitě i zásluhou nesmrtelné básně Karla Hynka Máchy z roku 1836.

Nedivme se, že v tomhle čase, rouška-nerouška, vidíme v přírodních zákoutích, na pěšinách i v alejích do sebe zahleděné dvojice, a svěží příroda přihmuřuje oči nad jejich touhou a nepochybnou vírou v lásku. Ostatně nejen básníci a hrdličky vědí své. Praktičtí venkovští lidé věří, že počátek jara je prokázán vylíhnutím žlutých housat a jejich objevením se na trávníku v čase teplejšího slunečného dne. Zato lidé z města většinou vycházejí do boží přírody až v době, kdy už všechno kvete, znají proto ve svém průměru jaro pouze slavnostně rozjásané, prostě raději posečkají, až je slunečno a teplo.

Studený máj, v stodole ráj

Co do počasí užili jsme si aprílového víceboje mrazu, slunce, větru i tepla do sytosti. Květnové pranostiky vítají spíše počasí chladnější a deštivější - studený máj, v stodole ráj. Sníh v máji - hodně trávy. A je-li už máj zahradníkem, není stodol milovníkem. V máji aby ani hůl pastýřova neoschla. Májová kapka platí nad dukát - májový deštíček, poroste chlebíček. Nu uvidíme, jakým roztodivným počasím nás letošní máj počastuje - stejně jako příroda bude se s ním muset smířit naše veřejnost turistická, i člověčí vůbec. Ještě se však neradujme ze vstřícného počasí, které přináší oteplení a stálý vzestup průměrných teplot vzduchu, což je v květnu normální, ovšem ne zcela jisté, protože pomaleji se ohřívající oceán mívá na svědomí průniky

chladnějšího vlhčího vzduchu od moře na kontinent. Kdo nevěří, ať se zeptá pověstných Zmrzlíků, co už kalendářně stojí za dveřmi.

O slavnosti jarních květů

Navzdory pochmurným, spíše studeným a vlhkým pranostikám měsíce

máje začíná se naše krajina postupně krášlit poselstvím květů, ostatně je již na čase. Nejprve převládla záplava barvy žluté, od talovínů a podbělu k narciskám, nyní jsou stále častější úbory v podobě keřů zlatého deště smetánky lékařské čili pampelišky, v plné síle již vykvetly i keře zlatého deště. Na svazích a drolinách u Plané a podél Mže u Milíkova a Butova už vidíme žluté koberce květů mochny jarní. Na předzahrádkách a v zahrádkářských osadách nakvétají narcisy a tulipány, napilno mají keře kdoulovců ad.

Čím blíže od Českého lesa k níže položené Plzeňské kotlině, tím přibývá kvetoucích důkazů postupujícího jara také v podobě bíle kvetoucích mirabelek a růžových broskvoní. Ke slovu se hlásí běloskvoucí třešně a trnky, které vyzdobí naší krajinu jako nevěstu uprostřed obřadu jara. Také u turistických chodníčků ve volné přírodě vidíme typické jarní květy v podobě plicníků, podléšek, křivatců a prvosenek, radost pohledět a starost nešlápnou do celé té nevtíravé krásy.

Svatý Florián a červený kohout na Tachovsku

Jistěže lidičky, je čas jarního úklidu, ale pěkně prosím uvážlivě. To abychom z vyčištěného dvorku nevytvořili za humny novou skládku, či zásluhou podpálené staré trávy u plotu nespálili sousedovi králíkárnu i s osazenstvem, nebo sobě stodolu. Ono je nejjednodušší škrtnout a stařina i nepořádek jsou pryč, ale ouvej, rošťák větřík i červený kohout chtějí mít poslední slovo.

Příští pondělí je totiž den svatého Floriána (4.5.), patrona hasičů, a připomíná nebezpečí požárů - je-li o jeho dni velký vítr, jest toho roku mnoho ohňů. Déšť svatého Floriána je ohňová rána. Někdy si ovšem svatý Florián může ještě nasadit sněhový klobouk. Není divu, že v dobách minulých se ke sv. Floriánu jako ochránci proti požárům upínala mysl našich předchůdců, požárů jsme si v časech minulých užili přebohatě, viz historické záznamy.

Tak třeba Staré Sedliště postihly dva velké požáry, ten v říjnu 1839 pozřel 90 domů a 30 stodol - na svědomí ho měl mladík, co vystřelil z ručnice do jedné doškové střechy. Mnoho vsí a sídel bylo vojsky vypáleno za 30.- leté války. Na ochranu před požáry je v Bezdružicích na náměstí zasazen sloup s tímto světcem, jeho socha také stojí pod kaštany na černošínském náměstí. Následkem blesku vyhořela věž kostela ve Vysokém Sedlišti u Plané r.1957, a tak dále.

Ale pryč od pesimismu, ať pestrobarevné pentle dál vesele vlají na špičkách májek, a pěkné podívání na vší tu jarní krásu kolem, vždyť je máj, lásky, květů i naděje čas …

Pavel Nový