Byla nebyla za lesem a horami brána Šumavy, jedno krásné městečko Klatovy, které se pyšnilo přenádhernou Černou věží. Ta byla vidět z každé cesty, která do Klatov vedla. Každý, kdo městečkem projížděl se aspoň na chvilku zastavil, aby se mohl pokochat tou krásou. To se ale nelíbilo její sestře Bílé věži, která stála jen o kousek dál u Kostela Narození Panny Marie. Byla stejně tak krásná, ale o dost menší a zdaleka na sebe nedokázala strhnout tolik pozornosti jako Černá věž.

Jednou, když byla deštivá noc a ponocný odtroubil půlnoc, se zatřásla zem a Černá věž bez jediné stopy zmizela do klatovských katakomb. Celou událost z povzdálí sledovala její Bílá sestra, ale nechala si to jen pro sebe. Až brzy ráno si toho všiml Jezuitský kostel, který si také říká Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce, a který má na Černou věž nejlepší výhled. Hned se rozeznil ve zvonech, aby pověděl místním občanům, co strašného se přihodilo. Když to obyvatelé města zjistili, začali truchlit nad nevyčíslitelnou ztrátou.

Na místo přispěchal nadporučík Kozák. Ten jen nevěřícně vrtěl hlavou, jak se něco takového mohlo stát za jeho služby a tak přísahal, že Černou věž najde ať to trvá jak dlouho chce. Ohledal místo činu a opravdu, žádné stopy nenašel, neboť byly pohřbeny i s krásnou věží. Jako by se snad Černá věž vypařila, pomyslel si.

Od té doby do Klatov přestali jezdit pocestní a městečko začalo pomalu chátrat. Nadporučík se zamyslel nad tím, kdo nebo co by ze zmizení věže mělo prospěch. Dlouhou dobu na nic nemohl přijít a když už se zdálo, že bude muset případ odložit, starosta města pan Kokoška oznámil městu, že na místo, kde stála Černá věž se přestěhuje ta menší Bílá. V tu ránu bylo bystrému nadporučíkovi Kozákovi jasné, jaký má Bílá věž motiv a rozhodl se ji přitlačit pěkně ke zdi Kostela Narození Panny Marie. Ta se ale jen tak nedala a odolala Kozákovo tvrdému výslechu. Nadporučíkovi nezbylo nic jiného než se dívat jak Bílá věž zaujala místo po její sestře a doufajíc, že jednoho dne záhadu rozlouskne, musel případ odložit.

Bílá věž byla šťastná a myslela si, že se do města turisté jen pohrnou, aby spatřili její krásu, ale nebyla tak vysoká jako její Černá sestra a tak každý, kdo Klatovama projížděl, si Bílé věže ani nevšiml. Uběhl rok a Bílá věž chátrala spolu s městečkem. Když už jí bolel snad každý trám a každý kámen, pohnulo se v ní černé svědomí a hned jak uviděla okolo jít cvočkami poníženého podporučíka Kozáka, celou záhadu mu objasnila. Ten pak nechal zavolat starostu pana Kokošku, který nechal Bílou věž přestěhovat zpět ke Kostelu Narození Panny Marie. Svolal všechny občany města a společně velmi opatrně Černou věž vykopali.

Podporučík Kozák byl opět povýšen na nadporučíka, Černá věž zase byla vidět z každé cesty, která vedla do Klatov a městečko ožilo turisty a pocestnými ještě více než předtím. Bílá věž už nezáviděla její černé sestře a nakonec se radovala jak to všechno dopadlo.

A pokud ještě neuběhlo moc času, tak tam ta brána Šumavy Klatovy stojí dodnes a pyšní se krásnými památkami, které musí každý alespoň jednou navštívit.

Zazvonil zvonec a policejní pohádky je konec.

Milan Našinec