1. Dnešní vyhořelé jaderné palivo bude díky novým vědeckým poznatkům pro budoucí generace cennou energetickou surovinou – vládou ČR prosazovaný zastaralý koncept „nevratně zabetonovat pod zem a po nás potopa“ tedy postrádá smyslu (vzorem nám ale může být například kanadské "předávané správcovství").


2. ČR reálně hrozí, že se stane evropskou jadernou skládkou, neboť:
- Žádný stát EU nemá povinnost úložiště na svém území vybudovat. 
- Vyhořelé jaderné palivo může každý stát po dohodě vyvážet k uskladnění do jiného státu. 
- Naprostá většina států EU vyčkává a oddaluje termíny pro výběr vhodné lokality na svém území. 
- Vláda ČR v této situaci urychluje proces výběru lokality pro umístění úložiště v ČR a bez udání důvodů rozšiřuje průzkumná území. 
- Vláda ČR neposkytuje žádnou garanci, že úložiště by sloužilo vždy pouze a výhradně pro uskladnění vyhořelého jaderného paliva z českých elektráren, vzniklého při výrobě elektřiny spotřebované v ČR.

Demonstrace proti výstavbě hlubinného úložiště ve Velkém Boru.
Evropské jaderné smetiště odmítáme, protestovali lidé ve Velkém Boru

3. Zastaralé řešení, zabetonovat vyhořelé jaderné palivo nevratně pod zem, je v ČR prosazováno silou, direktivně, naprosto nedemokratickou cestou. Dokladem toho je i 15. 11. 2023  Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR schválený návrh zákona o řízeních souvisejících s hlubinným úložištěm, který staví občany i obce v podstatě do pozice bezprávných subjektů.


Ve skutečných demokraciích je u těchto bezprecedentních projektů běžná veřejná diskuse, právo veta obcí, akceptace referend…  

V ČR, ačkoli se jedná o záměr v historii českých zemí naprosto ojedinělý, nejsou běžně známa ani základní fakta. Pro zvažované lokality dokonce stát používá pouze krycí názvy podle nevýznamných místních krajinných prvků, aby se předešlo zapojení širší veřejnosti. Horažďovicko je  označováno jen jako „Březový potok“. Přitom má být v obydlených lokalitách vyrubáno více než 300 hektarů podzemního areálu v hloubce 0,5 – 1,0 km. To znamená vytěžit minimálně 6 000 000 (šest milionů!) kubických metrů rubaniny – kolik nákladních vozů by ji jako zásyp do okolních bývalých lomů rozváželo? Kolik obcí by bylo během třicetileté výstavby zlikvidováno? A nově je zvažováno rozšíření podzemního areálu dokonce na 500 hektarů… 


Komu to prospěje?

Občanům jistě ne, vždyť budoucím generacím by bylo znemožněno využít hodnotnou energetickou surovinu a s vysokou pravděpodobností by zdědily jen jaderné smetiště Evropy.

Ovšem, pro realizační firmy a zadavatele prací je to kšeft snů - však již nyní, daleko před započetím prací, se řeší korupce na Správě úložišť radioaktivních odpadů…

A tomu všemu je třeba se postavit, bránit zdroj energie pro potomky, bránit své domovy, svou krajinu, svou zemi. Vezme nám to kus života, ale braňme se, ať se před těmi, kteří přijdou po nás, nemusíme stydět.

Jana Halíková