Pamatuji se např. na první mítink v Pačejově, kde nám tehdejší ředitel společnosti SURAO řekl: „Nebuďte hloupí. Víte, co to bude pro tuhle zemi za bysnys, ukládat zde vyhořelé palivo? Co by za to jinde ve světě dali.“ Někde to mám ještě nahrané na kazetě. Všechny mítinky jsem si totiž nahrával a na tom dalším jsem argumentoval jejich tvrzením. Několikráte jsem se dotazoval i na detaily ze státem vypracované „Studie proveditelnosti“, např. na znění, že: „Klatovy jsou velmi vhodnou lokalitou pro ubytování zahraničních dělníků i s jejich rodinami z méně ekonomických zemí". Proč tato pasáž ze studie následně záhadně zmizela, si každý domyslí sám.

Chtěl jsem např. předložit technickou zprávu výstavby a bylo mi sděleno, že do konce roku bude. Je to již sedm let a… nic. Poukazoval jsem na konkrétní nedostatky technického charakteru úložiště a vždy mi bylo řečeno, že se toto dopracovává apod. Cena úložiště je zavádějící, protože kalkulace úložiště stejné kapacity před cca 5 lety byla alarmujících 500 mild.!!! Poukazoval jsem na to, že úložiště kapacitně přesahuje naše potřeby, ale pracovníci SURAO měli své dané odpovědi.

Z protestní akce proti úložišti jaderných odpadů.
Jaderné úložiště v České republice. Je plánováno jako evropské?

Např. ve zmíněné studii bylo psáno v mnoha případech terminologií „pravděpodobně s největší pravděpodobností, zřejmě, dle současných materiálů apod.“ Takto se zpracovává tato studie. Když jsem intervenoval na odboru ŽP v Budějovicích s dotazem, jak je možné vydat stavební povolení na další blok Temelína bez zaručení likvidace odpadu, bylo mi sděleno, že stačí, že se „stát“ zaručí za jeho likvidaci. Zkuste to říci na stavebním odboru při stavbě rodinného domu.

Těch nezodpovězených věcí bylo mnoho a vždy jsem si připadal, že si z nás dělá stát legraci. Od samého začátku našeho boje jsem si nedělal iluze, že si s námi stát hraje jako kočka s myší, a to za všech vlád a vládnoucích stran. Je mi jasné, že se situace dostává do finále a v této podobě. Hodně často si nyní vzpomínám na slova pana Šimka, že: „jediné, čeho si ti nahoře bojí, je masivní odpor veřejnosti“ a ten zde již není. Lidé zpohodlněli, a tak se vládní záměry prosazují snadněji. Veřejnost se, dle mého názoru, soustřeďuje na svůj osobní prospěch a na podstatné věci nereflektuje, bez ohledu na budoucnost příštích generací.

Jan Benda