Ze Sušice účastníci jeli vláčkem a v Praze na hlavním nádraží se ke skupině připojili mimosušičtí kamarádi. „To bylo radosti, že se opět vidíme. Jakmile jsme se ubytovali, vydali jsme se vstříc dobrodružství. Navštívili jsme Galerii ocelových figurín, už jsme tam kdysi byli a moc se nám tam líbilo. A bylo to zase bezva. Ani přesun do Muzea voskových figurín nebyl zklamáním. Když jsme se posilnili horkou polévkou, zakončili jsme den pololetních prázdnin večerní procházkou po historickém centru Prahy,“ hodnotí procházku pionýři.
„Sobotní ráno bylo plné radosti, hned po snídani jsme totiž jeli do Národního divadla na prohlídku. Je to nezvyklé sedět v takové sametové kráse v zimní bundě a s batohem na zádech, to se musí zkrátka zažít. A nezapomněli jsme se vyfotit, jako správní sušičtí patroni, u kamene odvezeného ze Svatoboru, na to jsme obrovsky pyšní. A byli jste už někdy na střeše Zlaté kapličky? Poobědvali jsme v Národním divadle, protože náš táborový kuchař je nejlepší kuchař na světě, říkáme mu Šába a vaří v Nároďáku, jak říká on sám. A pak už hurá na mašinky do Království železnic. Tam se líbilo malým i velkým. Zlatý hřeb celého dne byl koncert Děti dětem. Máme ho moc rádi. A letos jsme si dokonce domů odvezli putovní pohár za fotografickou soutěž Clona,“ pokračují ve vyprávění.
„V neděli jsme se šli ještě projít na Pražský hrad. Svítilo nádherně sluníčko a my jsme s sebou vzali i našeho nového parťáka medvěda Edu, kterého jsem na koncertě Děti dětem převzali spolu s putovním pohárem. Výhled na celou Prahu byl úchvatný a tak nám bylo trochu líto, že výlet končí. Od našeho nejlepšího kuchaře na světě Šáby jsme dostali na cestu pořádný kus řízku a sváču, aby nám cesta domů lépe utíkala. Ve vlaku jsme si zahráli ještě nějaké hry a povídali si o tom, co se nám líbilo nejvíce,“ zakončují pionýři ze Sušice.
Za příspěvek děkujeme Lucii Balíčkové.
