Číšník před nás položil denní menu a na konzumaci nápojů se poptal jen telepaticky. Jelikož s manželkou čtení myšlenek dosud neovládáme, zůstali jsme na suchu. Po několika minutách se před námi ten dobrý muž ocitl opět a projevil zájem o naši objednávku. Vyžádal jsem kompletní jídelní lístek a dva nealkoholické nápoje. Pití na stole, výběr krmě, těšení se na kulinářský zážitek v prý stylovém podniku. Odešel jsem si zabafat, bych vybičoval chuťové pohárky do očekávané, lačně chtivé extáze. Po návratu jsem musel rozmrzele konstatovat, že objednaná mana na stůl stále nedorazila. Ubíhající čas jsem si krátil pobíjením dotěrných much. Poté, co jsem smrtelně znehybnil dva bzučící exempláře, nás číšnice překvapila dotazem, zdali jsme si objednali tři obědy. Manželka povytáhla obočí, mně klesla druhá brada. Nějaký chyták? Nevím, ale přebytečnou pečeni jsme synchronizovaně odmítli. Obsluha vzala redukci na vědomí a věnovala se dalším hostům. Uvnitř restaurace jsme seděli sami, terasa téměř zaplněna. Co přijde dál? Časovou proluku jsem vyplnil usmrcováním dalšího drzého hmyzu, žena si v očekávání brzkého oběda optimisticky aplikovala inzulín. Štěstí, že ten den byla její cukrová hladina vyšší než obvykle, protože objednaná jídla ne a ne opustit kuchyni. Tradiční plácání otravných much.

O hodinu starší, přišli jsme konečně na řadu. Jednoduché jídelní potřeby pisatele měl uspokojit smažený sýr, vybíravější manželka zvolila kuřecí steaky. Kuchař chtěl pravděpodobně předejít popálení zákaznických hrdel, protože valná část bramborové přílohy atakovala bod mrazu. Tutéž zkušenost získala i drahá polovice a navrch přidala sžíravý komentář o přestárlém smažícím oleji. Nedojedli jsme ani jeden a s dýškem se tudíž neobtěžovali.

Nechali jsme jídla půl, nelámem nad Sviní hůl. Možná byla špatná karma. Někdy příště? Ani zdarma!

Dušan Kučera