Skutečnosti, že se mi přísně dodržovanou neživotosprávou podařilo scvrknout ledviny, ztučnět játra a oslabit vše ostatní, jsem už přivykl. Doplácím na holdování radovánkám a usedlý až sedavý způsob života; v pořádku. Problém je jinde – necítím se ve své kůži.

Ano, kůže… Především se nemohu zbavit dojmu, že se její plocha dosti výrazně zmenšila, jak jinak vysvětlit, že se začala tak nebezpečně napínat? Objemné břicho, tlustá stehna, druhá brada… Odmítám věřit, že bych přibral, menší pokožka! Zároveň z ní vyrašilo nepřeberné množství neidentifikovatelných výrůstků, podivných bradaviček a objevily se i trvale suché plochy. Alespoň s poslední kategorií kategoricky bojuji, výsledky ovšem nevalné. Vzdal jsem se kosmetických přípravků obsahujících alkohol – dílem proto, že se jimi pleť ještě více vysušuje, dílem proto, že nemám alkoholové plýtvání rád. A i když promazávám, vlhčím a natírám přípravky veskrze hydratačními, stále šustím jak vypasený arizonský chřestýš.

Ptáčci na Filipově Huti.
Ptačí radost na sněhu. Na Filipovu Huť přišlo jaro

Nepolíben současnou reklamou, nanáším na tělo bílý krém z modré kulaté krabičky; osvědčil se v dětství, proč ne teď, že? Ano, občas uvízne ve stále hlubších čelních vráskách a já v zrcadle zírám na počmáraného šaška, ale nakonec je vždy úspěšně rozetřen.

Do záchranné akce se hbitě zapojila i manželka a se zarputilostí ženám vlastní o mě ze všech sil pečuje. Lhostejno bdím-li či spím, nanáší na mé dlaně (včetně zrohovatělého loktu) rozličné přípravky neznámého původu.

Roztírá, masíruje, chladí. Moc hezký pocit, věřte mi, ale se svou kůží na trh už asi stejně nevyrazím.

Dušan Kučera

Dušan Kučera