Poté tomuhle kraji zbudou jen tři barvy. Sytě zelená lesů, žlutá horských luk a hnědá oranišť. Krajina rozběhlá do daleka je nasycena vůněmi a pachy i nerozluštitelnou vůní ovoce, které ještě v posledních zbytcích svítí pevnými obrysy velkolepých barev ze záplavy unaveného listí. Loučí se všechno, co vonělo a kvetlo, a ukládá se k zimnímu spánku. V šeření obzoru obchází podzim stmelený tmou. Stíny, tah ptáků, vše míjivé, pozdní.

Příroda je zkrátka naší pramátí. Je v nás, přestože s podzimem, navzdory jeho kráse, pociťujeme trochu smutku i nostalgie. Přesto si odnášíme z podzimních toulek domů pocit vděčnosti, obdivu a lásky, jakousi krásu ve zlomcích vteřin, jíž se nemůžeme nikdy dost nasytit ani nabažit.