Když lidé potřebují, aby nějaká záležitost vešla ve veřejnou známost, začnou ji projednávat v hospodě. Slouží k informování o veškerých vztazích a událostech a také vzájemnému dorozumívání i k řešení sporů a vyjádření rozličných názorů. Úkol hospod je v našich poměrech specifický, který nebývá ve světě běžný. Lidé zde nejsou spojeni jen společnými požitky žízně nebo hladu, ale i vzpomínkami na události, na lidi, kteří jsou jejich nositelé. Dohodnuta zde bývá i vzájemná forma pomoci a na různé úrovni i výměna zkušeností.

U Kohoutů se den co den odehrávala stejná scéna, která bohužel neměla žádné řešení. Ustálila se pouze na stavu názorové nejednoty, i když oba subjekty byly zatvrzelé ve své pravdě, která se zde denně přetřásala. Doktor medicíny a doktor veterinář svůj den ukončili v restauraci U Kohoutů několika půllitry piva. Každý měl své místo na krajních bodech diagonály výčepu (v jeho rozích).

Když doktor medicíny dovršil svoji míru ovlažením duše řízným mokem a chystal se odejít, povstal a přes celou místnost oslovil doktora veterináře: „Co ty seš za odborníka? Verdikt, který ty vynášíš nad nemocným zvířetem, by mohl pronést každý sedlák. Ty se na něho podíváš a řekneš: Utratit!“.

Pak vystoupil doktor veterinář a oslovil přes celou místnost doktora medicíny: „Já se nemohu zeptat zvířete, co mu je a kde ho to bolí. Tobě každý všechno dopodrobna řekne a ty mu napíšeš aspirin nebo řekneš: Seš tlustej a nekuř!“. Někdy se do rozhovoru, jen tak mimo řešení sporu, zapletl magistr farmacie, s cílem zmírnit jeho ostří. Oba dva doktoři jeho názor nikdy nekomentovali, s tím, že nějaký mastičkář jejich vědě nemůže rozumět.

Od pamětníků převzal Ing. Václav Hlaváč