Venku jeden den stoupají teploty, další se ochladí až k ranním mrazíkům a ve vyšších polohách se hlásí o slovo sněhové srážky. Zatím jsme se ještě nedočkali prvních výraznějších bouřek - kam se nese první bouřka, tam ostatní za ní táhnou. Hrom v dubnu je dle předků dobrá novina, mráz květů více nepostíná. Navíc hřímání čtvrtého měsíce zvěstuje veselý a hojný rok, bouřky pak předpovídají dobré léto. Nu uvidíme, zatím více hřmí a blýská se na české politické a společenské scéně, snad se do léta dočkáme uklidnění a návratu k normálu v bytí i žití.

Je-li duben pěkný, bude květen ještě lepší

Možná nevíte, že když jest plný Měsíc a není oblaky zastřený, tehdy vždy stahuje stromový květ, který se zadusí. Vztahy mezi teplotami dubna a dalších měsíců nejsou příliš výrazné - čtvrtý měsíc má statisticky kladný vliv na červenec, říjen i listopad. Po dubnu teplejším budou pravděpodobně následovat i mimořádně teplé uvedené měsíce. A je-li duben pěkný, bude květen ještě lepší. Počkáme si, zatím si můžeme přát alespoň ucházející víkend.

Jak je notoricky známo, Karel Čapek nám utkvěl v mysli jako uznávaný spisovatel, ale navíc i jako český zahrádkář z největších, viz jeho spisek Zahradníkův rok. V něm s nadsázkou, vtipem a hlubokou znalostí pojednává o těch nejvýraznějších radostech a strastech každého ze zahrádkářů v průběhu celého roku i roztodivnostech, které jim zahradní život přináší; prostě poučení i počteníčko nad jiné.

Duben. Pravý měsíc zahradníkův

Není od věci na začátku jara, byť aprílového, připomenout opět dění a pracovní radosti na našich zahrádkách a předzahrádkách a také se přesvědčit, co je na nich nového. Od března se tu mnohé změnilo, hlavně cibulové květiny uposlechly povelu jara a vystavují na odiv své květy od ladoněk a šafránů po žluté narcisy a botanické tulipány. Také keře lýkovců a zlatého deště přidávají své našňořené koruny, o nakvétajících šácholanech čili magnóliích ani nemluvě.

Duben, to je ten pravý a požehnaný měsíc zahradníkův. Ať si jdou do háje milenci se svým velebením máje; v máji stromy a květiny jenom kvetou, ale v dubnu vyrážejí. Vězte, že toto klíčení a rašení, ty pupence a klíčky jsou největším divem přírody. Kde ještě včera nebylo nic, dnes bobtná rudý puk rebarbory, nasazují na květ pivoňky a vůbec se dějí věci vídané jen jednou za rok. Právě veškeré to rašení nelze líčit, jako nelze líčit slovy polibky a několik málo jiných věcí.

Na zahrádce není nic zadarmo

Pravda, v životě zahrádkářském není nic zadarmo. Když jsme u toho křehkého puku, jeden nikdy neví, jak to přijde, ale stává se to nápadně často. Totiž, že když šlápnete do záhonku, abyste se zbavili neřáda slimáka nebo vyrýpli zarputilou pampelišku, určitě stojíte na podzemním puku lilie nebo úpolínu; to vám pak křupne pod nohou a vy ustrnete hrůzou a hanbou a považujete se za netvora, pod jehož kopyty ani tráva neroste.

Kdyby náš zahrádkář povstal tak nějak od přírody, měl by zajisté nohy jako brouk, aby nemusel sedět na bobku, a měl by také křídla, jednak pro tu krásu a za druhé proto, aby se mohl vznášet nad svými rabátky. Nohy zkrátka člověku na zahrádce překážejí a snižují jeho důstojnost, neb při zběžném pohledu nevidíte ze zahrádkáře nic než zadek. Takže pilné zahradničení a jaro z nejpěknějších, obojí už si zasloužíme.

Pavel Nový