Zrakem přelétám příjmení rodů na náhrobních kamenech. V mém vědomí se objeví útržky životopisných dat, které náleží už jen vzpomínání. Zastavuji se u hrobky MUDr. Jana Máry, neboť 16. 5. 1868 – 13. 11. 1942 mne najednou připoutá k hlubšímu zadumání. Letos uplynulo 79 let od doby, kdy zesnul. Pro své léčebné přístupy a metody se stal legendou. Byl žádaným lékařem a společníkem. Svou klientelu znal velmi dobře, přesně věděl, s jakým kufříkem má za pacientem přijet. Mezi pacienty rozvíjel vědeckou bázi medicíny se širokou škálou humanitního porozumění. Kromě toho, že byl lékařem, měl velmi široké znalosti o selském stavu. O tomto tématu dokázal s každým pohovořit.

Za školou v Plánici vlastnil hospodářské stavení. Za nemocnými jezdil, jak byl požádán o pomoc pryčce, později autem.

Nejstarší vzpomínku na něj mám z vyprávění mého otce z roku 1911, kdy tragicky zemřel náhle a neočekávaně, za záhadných okolností Jan Kněz z Nehodíva. Který byl hospodářem na statku U Populů. Byla nařízena soudní pitva za účelem odběru plicní vody. Můj otec se díval škvírkou v okně na její průběh. Nebožtík ležel zády na široké lavici, otec sledoval každý řez Dr. Máry, vynětí vnitřností, silně na něho zapůsobilo odkrytí hrudníku a pověšení srdce a plic na věšák a odebrání vzorků do zkumavky. Plicní voda měla prokázat v laboratoři soudního lékařství, zde se nebožtík skutečně nešťastnou náhodou udusil, jak udávala vdova. Na zkumavku s plicní vodou čekal venku před dveřmi četník. V okamžiku, kdy mu Dr. Mára odebraný vzorek předával, vyklouzl jim z rukou a zkumavka se na kamenném prahu dveří roztříštila. Vzhledem k této příhodě platil nález o úmrtí, který učinil Dr. Mára, udušení. Pomáhal vždy a za všech okolností živým.

Václav Klečka, který dnes již nežije, mně vyprávěl příhodu o návštěvě Dr. Máry u jeho nemocného dědy. Ten ho poslal v jeho náhlém zhoršení zdravotního stavu pro doktora, který okamžitě přijel. Sedl si k lůžku pacienta a společně začali rozvíjet rozhovor, až se v něm dostali ke koním. Debata oba muže tak zaujala, že úplně zapomněli na předmět svého setkání. Obřadně se po dvou hodinách rozloučili aniž by pacienta důkladně prohlédl. Určil doporučený způsob léčby. Tentýž den večer bylo pacientovi o mnoho lépe, druhý den chodil po světnici a třetí již po dvoře. Na doktora Máru nedal dopustit, jeho schopnosti a metody považoval za zázračné.

Klientelu po MUDr. Márovi převzal MUDr. Jandík, navštěvoval nemocné v širokém okolí Plánicka. Každého řádně vyšetřil fonendoskopem, změřil tlak a teplotu a pak předepsal léčebný postup. Ve své ordinaci prováděl velmi odborně i drobné chirurgické zákroky s vysokou úspěšností. Říkalo se však o něm: "Nepromluví! Vyšetří, napíše recept a odejde!". Dr. Mára si udělal na každého čas, pro medicínu žil. Pomáhal lidem nejen na svět, ale i svým vlídným slovem útěchy v hodince poslední. Jsem již čtvrtou generací a všechno mám už jen z doslechu. Lidé, které léčil, vzpomínají většinou na humorné příhody, nebo na něco mimořádně zajímavého, všechno budí úctu a obdiv. Dr. Mára měl diferencovaný přístup, nejen podle stavu těla, ale i duše pacienta, byl i psychologem a navíc lidskému tělu rozuměl. Jeho jméno budí respekt a obdiv hlavně u těch, kteří jej osobně znali.

Ing. Václav Hlaváč