Polovinu cesty se jelo proti mírnému větru (kromě poměrně častých úseků lesem), zpočátku za sluníčka, ale v chladnějším (10 °C) počasí. To jsem poněkud podcenil a místo čepice jsem si pod přilbu vzal jen šátek, takže mi pěkně táhlo na hlavu. V nejvyšším bodu nad Liščím jsem tedy sundal kruhovou šálu, všelijak ji poskládal a natáhl na hlavu, přesto ještě ten šátek, bundu jsem upnul až ke krku a bylo.
Ještě předtím jsem vyfotil blatouchy ve škarpě, ty jsou zde každý rok, pořídil pár snímků dolů na Neukirchen a zamířil do vesnice Stachesried, kde mají každý rok velikonočně vyzdobenou kašnu.
Jezdím tudy taky každý rok, takže ji nemůžu minout… no, minul. Dokonce jsem ve vsi udělal kolečko a nic. Že bych si spletl vesnici, nepřipadalo v úvahu, prostě jsem tu náves, nebo co to je, nenašel, a tak jsem pokračoval dál. Holt se tam ještě do Velikonoc zastavím, i když – ona je pořád stejná, jenom snad stromy kolem jsou podle data svátků buď holé, anebo s čerstvými lístky.
Ke konci cesty jsem znovu musel zastavit pod Novou Vsí, a tak jsem aspoň vyfotil pomník příslušníkům Stráže obrany státu v místě, kde byli zabiti henleinovci dne 8. října 1938 štábní strážmistr Jaroslav Lauda a desátník v záloze Vojtěch Ret. To jsou poslední obrázky alba, tak se koukněte nejen na ně.
Mapka poměrně (do poloviny cesty) kopcovité trasy je tady.
