Dne 8. května 1945 v Evropě oficiálně skončila 2. světová válka. Ve stejný čas ufrancouzského Dunkerque kapitulovala početná německá posádka, která od září 1944vzdorovala útokům Čechoslováků v britských battledressech. Byla jich nepočetná hrstka,přesto na bojištích v severní Africe a ve Francii bojovali proti nepříteli a svojí měrounapomohli k jeho konečné porážce. Utíkali pěšky či vlakem z okupovaných Čech, Moravy iSlovenska, aby se o šest či sedm let později vraceli na tancích ze Západu jako příslušníciČeskoslovenské samostatné obrněné brigády. Z rozhodnutí mocností se po návratu doosvobozené vlasti na čas stal jejich novým domovem kraj pod Práchní nebo Zelenou horou. Vmnoha obcích jižního Plzeňska a Klatovska se po 15. květnu 1945 objevili muži generálaLišky, aby po boku Američanů zaujali pozice na demarkační čáře. Kdekoliv se objevili, bylistředem pozornosti. Okouzleni svobodou, návratem do vlasti i místními děvčaty mnozí z nichzůstali na Nepomucku i Horažďovicku napořád. Demobilizovali, oženili se, pracovali a věřiliv poklidný a šťastný poválečný život. Domov byl v tu chvíli sladký.

Pro mnohé nikoliv na dlouho. Únor 1948 přinesl většině Zápaďáků společenskou a profesnídehonestaci, některým i žalář nebo dokonce smrt. Trvalo dlouhých 40 let, než bylo možné ojejich úloze objektivně a především svobodně hovořit. Pro většinu z nich přišel listopad 1989pozdě, přesto se jména jako Boček, Vavrečka, Polívka, Cibula, Bajgar a další zapsali do dějinČeskoslovenské samostatné obrněné brigády i regionu. Výstava "Domove, sladký domove" jevzpomínkou na muže generála Lišky. Popisuje vznik čs. pozemních jednotek na Západě,jejich bojovou činnost i návrat do vlasti, rozmístění čs. brigády na demarkační čáře a jejípůsobení v Čechách do chvíle, než byla Čs. samostatná obrněná brigáda (ČSOB) zrušena avčleněna do nově vznikajícího Tankového sboru. Věnuje se také konkrétním příslušníkůmČSOB, jejich vojenské i civilní kariéře a také polistopadové rehabilitaci. "Nezapomeneme", toby mělo být hlavním mottem odkazu mužů, jejichž odvaha a odhodlání je pro mnohé stáleinspirací.

Za příspěvek děkujeme Petru Kláskovi a Karlu Foudovi.