Dno rybníka má pravidelný sklon, není příliš zabahněné a má řádně udržovanou soustavu rybničních stok s upraveným lovištěm se sjezdem do kádiště. To je dostatečně velké a zpevněné. Vypouštěcím zařízením je lopata. Rybník Hnačovec má pravidelnou údržbu všech rybničních zařízení. Každým rokem se zimoval, upravovalo se kádiště a vypouštěcí zařízení, vyváželo se bahno z loviště, upravovalo se dno rybníka. Podle potřeby se opravovala hráz, taras, schody, jalový splav, brlení, přítokové a odpadní stoky, příjezdové cesty. Písečné okraje se zúrodňovaly navážením kompostové zeminy, vápnilo se dno. Tvrdé porosty se omezovaly vysekáváním. Před nasazením Hnačovec byl připraven tak, aby v něm nalezla ryba oslabená komorováním dostatek potravy. Vývoj přirozené potravy se podporoval hnojením statkovými hnojivy (chlévskou mrvou, močůvkou, fekáliemi).

Otava - Magická krása šumavské řeky.
Tip na knihu: Otava - Magická krása šumavské řeky

Rybník se nasazoval na jaře, při nedostatku vody již koncem zimy, aby se zachytila sněhová voda. Nasazoval se dvouletý kapr, výjimečně i silnější jednoroční plůdek kapra. Přisazovaly se ke kapru i vedlejší ryby – lín, pstruh duhový, štika a candát. Kontroly růstu obsádky a zjišťování ztrát se provádělo průbami a podle jejich výsledků se rybník dosadil. Provádělo se v měsících červnu a srpnu. Dbalo se na to, aby výlov proběhl za pozdnějšího chladného počasí, kdy ryba méně trpí. Hnačovec se lovil každoročně. Obsádkou rybníka se rozumí druh a množství ryb, které se do rybníka nasazují, aby využily velké množství organizmů tvořících přirozenou potravní základnu a přeměnily ji v rybí maso. Při stanovení obsádky se tedy zodpovědně rozhoduje o tom, jak se využije přirozená výrobnost rybníků v případě přikrmování i o dodaném krmivu. Základním úkolem je, jaké ryby nasadit, v jakém množství a v jaké váze. Obsádka se musí přizpůsobit všem vlastnostem rybníka, jeho přirozené výrobnosti, intenzitě hnojení a přikrmování, aby se zajistil optimální přírůstek ryb a jejich nejvyšší kvalita.

Podle vlastností a jeho přirozených zdrojů rybáři ještě přisazovali do Hnačovce ryby doplňkové, které zužitkovaly složky potravy kaprem opomíjené. Přirozenou výrobnost zvyšovala malá průměrná hloubka, hodně mělčin a písčito hlinité dno, málo tvrdých a přirozené množství měkkých porostů, kvalitní napájecí voda, zúrodňující splachy, chráněná výslunná plocha, menší rozloha a delší břehová linie. Všechny tyto vlastnosti se promítaly pro Hnačovec jako příznivé, tím se řadí v bonitních třídách mezi rybníky dobré s přirozenou výtěžností 100–200 kg z hektaru. Jde o rybník polní až luční s úrodnými splachy v chráněné výslunné poloze.

Sportovní kartičky se vrací. Vyráběly se, stále vyrábí a sbírají i u nás.
Sportovní kartičky se vrací. Najdete na nich Jordana, Jágra a současné hvězdy

Pro výlov rybníka je mimořádně důležité síťové nářadí. Nejvíce se používají kesery, ploty a nevody. Nejběžnější malou sítí je keser. Při výlovu hlavního rybníka se používá s kaprovou velikostí ok. Síť je připravena na kovovém kruhu, který vybíhá v dutý násadec (tulej), jímž je keser nasazen na krátkou násadu.

Plot je dlouhá síť bez jádra (rovná). Slouží k uzavření sehnaných ryb v lovišti přepažením svodné stoky. Je držena v kolmé poloze zabodnutými tyčkami (klikami).

Nevod je velká tažná síť se širokým a poměrně hlubokým jádrem. Po délce je lemovaná provazy zvanými žíně. Na horní žíni jsou připevněny plováky, na spodní zátěže (závaží). Krátké boční stěny žíní jsou připevněné k zakulaceným dřevům zvaným žezla, na kterých jsou oka (trak). Do těchto ok se provleče a přiváže provazové lano (provázek), za které se táhne síť při zátahu. Vnitřek sítě se nazývá jádro. Největší nevody mají délku 60 až 80 m. Rybáři, kteří táhnou síť ku hrázi rybníka, se nazývají hajní, ti co táhnou za provázek v lovišti, se nazývají pěšáci. Hajní spodní žíň připuntují na hraně kádiště a vrchní žíň se rozprostře na lodě, které jsou připraveny v okrajích loviště. Tento akt se nazývá zátah. Tak jak v něm během jejich vydávání ryb ubývá, síť se vytahuje do lodiček - říkáme, že se jádří. Ryba jde na brak, třídí se podle druhu a velikosti a pak jde na váhu (přezmen nebo mincíř). Váha na ryby je dvojzvratná rovnoramenná páka zavěšená na stojanu. Vahadlo má uprostřed jazýček, na jednom konci desku na závaží, na druhém konci sklápěcí děrovanou nádobu na ryby (mušli). Před vážením je nutné, aby byla nezatížená váha v rovnováze. Úchylky menšího ramene jsou vyrovnány závažím (tárováním). K lovení se používaly vysoké kožené boty a kožené zástěry, které promaštěné chránily před mokrem a chladem. Rybáři si museli opatřit kádě, lejty, košíky.

Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech připravilo retro katalog.
To je sakra žrádlo, todleto... Vzpomínky oživí i filmové hlášky

Vypouštění rybníka se nazývá strojení. Voda se musí táhnout až na loviště, až na malou rozlitinu kolem něj. Je rovněž nutné pamatovat na střik čerstvé vody do kádí a loviště pro osvěžení (ochlazení) a její okysličení. Váha se musí postavit tak, aby střednice mušle směřovala mezi dvě vydávací kádě. A na dostatečnou vzdálenost od kádí, aby tam byl prostor pro nabírání ryb a ukládání na váhu. Z kádí se ryba vydává na váhu a odtud se dává do lejt a odváží se k sádkování. Aby ryba netrpěla během výlovu, zajišťuje se dostatek střiku (čisté prokysličené vody).

Výlov rybníka Hnačovce byla slavnost pro celé panství a paní hraběnka Marie Anna Schaffgotschová si jej nikdy nenechala ujít. Celý proces musel být rychlý, ani jeden pohyb nesměl být zbytečný, vše muselo do sebe zapadat. Na koruně hráze se shromáždilo velké množství zvědavců, nechyběli hlavně ti, co rybářům během celého vegetačního procesu chovu ryb škodili (pytláci). V okamžiku výlovu pytláci se proměnili v čapíky, kdy si mohli již beztrestně po povelu „Hoří“ provést dobírku ryb v lovišti a jeho okolí na tak zvaném bahně. Pro rybáře to byli staří známí. Zvláště ti netrpělivě čekali na příjezd hraběnky. O těžké práci rybářů toho mnoho nevěděla. Výlovu využívala k tomu, aby při něm vynikla pro všechny jeho účastníky jako přívětivá a milá. Měla velkou radost, když mohla kaprem obdarovat děti. Vyhlídla si na hrázi nějakého kluka a šla s ním do kádiště a řekla: „Tu máš chlapečku, vem si kapšíka!“ Kluk hledal v kádi kapra na dva slavnostní obědy pro rodiče a početné sourozence. Přitiskl si na prsa rukama toho největšího. Když už byl s ním mimo káď, kapr s sebou mrsknul a octl se v palachu (v suchém rákosí). Kapr s sebou mrskal a lítal ze strany na stranu a chlapec stejně jako on s vědomím, že mu náleží, ho chtěl zpátky. Podařilo se. Jednou rukou ho držel pevně na prsou a druhou těsně za hlavou mezi skřelemi. Když jí odešel poděkovat, celý umouněný a polepený slizem, radostně se na něho usmála. Nikdy se nepodařilo rybářům provést tzv. dobírku - odlovit pomocí keserů rybu z bláta nebo prohlubní, odkud se nedostala hlavní stokou do loviště. Přes všechnu jejich snahu provést dobírku se rybářům vyčerpaným celonočním odlovem nepodařilo tuto tržní rybu shromáždit v kádích. V okamžiku příjezdu hraběnky na hráz rybníka, kdy opustila kočár, do všech světových stran mohutně několikrát zakřičela „HOŽÍ!!“. Každým rokem skončil výlov rybníka Hnačovce pro rybáře rozmrzelostí a pro hraběnku to bylovelkolepé divadlo, na které se celý rok těšila a naplnilo její duši štěstím.

Ing. Václav Hlaváč

Sepsáno podle pamětí Václava Hlaváče sen., který jezdil kolem rybníka Hnačovce jednou cestou přes Plichtice do Tužic a odtud druhou cestou přes Hnačov opět kolem Hnačovce. Tak jsem se dozvěděl, než jsme Hnačovec dokola objeli, všechno od svého tatínka a i své maminky, která z Tužic pocházela.