Silniční

Chladným ránem jedu zas do práce,
být denně na cestách není fakt legrace,
doba je vskutku zběsilá,
každý má auto silné,
opět potkávám debila,
co předjíždí mne na čáře plné.

On ať se klidně zabije,
ale proč ohrožuje lidi nevinné.

Náklaďák narvaný bývalým lesem
lepí se mi na kufr,
s kolegou, co přistoupil, strachy se třesem.
Co udělá, až dupnu na brzdu,
ten hloupý machr?

Z noční jedoucí dělníci
v zamlženém narvaném autě,
šněrují přes celou silnici
chtíc už se skulit na posteli v koutě.

Jindy sama valím to kilo,
vím dobře, že na pokutu už by to bylo,
však típek za mnou předjíždí kolonu dlouhou,
začíná hra o nervy,
s kamionem v protivce
minul se o vteřinu pouhou.

Čelo se mi děsem rosí,
jak blízko jsme často zbytečně od Smrtčiny kosy.

Monika Šavlová