Na „zemědělce“ se online nejen vyučovalo, ale dokonce se žáci učili i praktickým věcem, např. připravovali cukrářské výrobky. Zadání dostali přes počítač a svoji práci prezentovali stejnou cestou.

Co nám covid vzal, co nám covid dal.Zdroj: Deník„Na jaře jsme udělali jedinečný systém, který jsme pojmenovali Zemělernec. Tam se kloubilo to, co jsme historicky udělali v rámci projektu Evropské unie, kdy jsme si zhotovili elektronické materiály pro vzdělávání, a na to jsme navázali aplikací Microsoft Teams, kdy jsme byli schopni vzdělávat všechny děti distančně během jednoho týdne. Při podzimní druhé vlně jsme na to navázali,“ uvedl Smolík, podle něhož bylo klíčové stanovit si jednotnou platformu, aby v tom více než pět set žáků nemělo zmatek. Škola je vzdělávacím centrem Microsoftu, a tak volba byla jasná - Microsoft Teams. To je podle Smolíka výborný komunikační prostředek, díky němuž se dá operativně informovat a jednat. Dětem, které by se kvůli nedostatku vybavení nemohly výuky zúčastnit, škola půjčila notebooky. Na jaře jich bylo deset, na podzim již méně.

Během první vlny učitelé SŠZP odučili 3300 hodin online. Výuka se navíc nahrávala, aby děti, které v tu dobu nemohly být z nějakého důvodu u počítače, si to mohly později zpětně pustit. „Na hodinách jsme na jaře měli účast 85 procent, v květnu, kdy se udělalo hezky, to ale šlo dolů. Teď na podzim máme odučeno přes 2000 hodin a účast máme 90procentní. Do online hodin tak chodí více než na prezenční výuku,“ řekl Smolík.

Při online výuce na škole se studenti nejen vzdělávali, ale trochu překvapivě se rozvíjela i šikovnost žáků tamních učňovských oborů. Dostali zadání na cukrářský výrobek distančně, přes počítač, a oni ho pak doma vyráběli. „Když jsem zadávala receptury, tak to bylo ze surovin, které jsou běžně dostupné, aby to nebylo finančně náročné. Zadala jsem např. základní recept na jemné pečivo a bylo na nich, jak s ním budou pracovat. Chtěla jsem, aby byli kreativní. A oni z toho udělali koláče, buchty, plněné i neplněné výrobky. A zaslali fotografie a někteří i videa. Moc si cením toho, že tu přípravu měli rozfázovanou a neposlali jen snímky hotového výrobku, ale z celé přípravy,“ pochvalovala si mistrová odborného výcviku pro cukráře a pekaře Eva Sedláčková, podle níž to bylo pozitivní i pro rodiny žáků. Rodiče totiž na vlastní oči viděli, jak jsou jejich děti šikovné.

I když je distanční výuka dobře připravena, jen těžko se vyrovná učení ve škole. Studenti maturitních ročníků, s nimiž Deník při návštěvě školy hovořil, tak neskrývali, že jsou rádi, že jsou zpět v lavicích. „Máme před sebou maturitu, takže motivaci jsme najít museli, ale bylo to pro nás velmi těžké. Donutit se doma k učení je o hodně těžší než ve škole… Navíc jsme zemědělci, takže máme doma spoustu práce a na učení tak zbývalo méně času,“ přiznal Aleš Bosák. „Komunikace přes Teams mi vyhovovala, všichni učitelé komunikovali obratem, ale osobní přítomnost ve škole je lepší. Když něčemu nerozumíte, můžete se okamžitě zeptat a podobně. Takže jsme rádi, že jsme zpět ve škole,“ potvrdila i jeho spolužačka Markéta Merhoutová.