Ten se z herce, zvukaře, střihače, scenáristy, režiséra a grafika proměnil v prodavače v masně, kterou otevřel nedávno v Plzni na Doubravce jeho kamarád a další z umělců Petr Smazal. A když je čas, ještě si přivydělává po brigádách, o víkendu například maloval kamarádovi byt.
Proč jste nakonec zvolili zrovna řeznictví?
Už nějakou dobu děláme na youtube videa o grilování. Petr je navíc vyučený kuchař a číšník, jídlo máme oba rádi. Byl to takový spontánní nápad, který přišel někdy v půlce prázdnin, kdy Petrovi shoda okolností přihrála možnost převzít jedno řeznictví. Nic teď už nebrání tomu se rozjet v nových kolejích.
Rozšíření aktivit na youtube by pro vás nebyla cesta?
Náš případ je trochu specifický v tom, že zatímco v době koronakrize se umělci snaží dostat z reálného života na internet, my to máme obráceně. Ono to není tak jednoduché, vždyť youtuberstvím se v Čechách dobře živí možná deset lidí. Nějaké peníze nám to sice už taky přineslo, ale na uživení to není.

Co nám covid vzal, co nám covid dal.Jaké to je pro herce být za pultem?
Transformace z herce na prodavače není zase tak složitá, ty principy jsou v podstatě stejné. Každý den hrajete představení, akorát trvá osm devět hodin. Máme své publikum, musíme předvádět nějaký výkon a po odehrání už se zase těšíme na reprízu. A když to odehrajeme dobře, tak se lidi vrátí.Samozřejmě nejste jediný, kdo musel změnit obor. Co v době výpadku dělají vaši kolegové?
Třeba Kuba Zindulka byl v pekárně, jiní rozvážejí balíky nebo jídlo, pracují na poště, v obchodech, někdo opravuje auta nebo řídí tramvaje. To období není jednoduché asi pro nikoho. Mám kamarády, o nichž by se dalo říct, že jsou milionáři. První vlnu ještě zvládli, jenže mají samozřejmě vyšší režii a teď už mají potíže i oni.
Plánujete ještě vůbec návrat ke kultuře?
Určitě, i když herectví už chci odsunout trochu na vedlejší kolej, chtěl bych se věnovat spíš technickým věcem. Ale kdy to bude, těžko říct. Podle mého se divadla otevřou nejdřív na jaře.