Česko, země pohádkových jezer. Rekultivací vznikly opravdové vodní poklady

Rekultivace není žádná novinka, svým způsobem to vlastně bylo i nové osazování vykácených lesů, které nařídila řada panovníků: třeba už Karel IV. V posledních letech ovšem bývají spíše než vysazováním stromů uskutečňovány napouštěním vody do vytěžených dolů a lomů, těch smutných „jizev krajiny“. Nepodařilo se sice uskutečnit fantaskní plán, podle něhož by do některých rekultivovaných míst přitékala potrubím mořská voda z Baltu, ale i naše domácí sladká voda má něco do sebe, zvláště když je tak čistá, jak to v rekultivovaných plochách bývá.

Ještě pro přesnost: první „rekultivační expozitura“ u nás byla založena už za časů císaře Františka Josefa I. v roce 1908 v Duchcově a na Matyldě u Mostu se vysazovaly první stromky v roce 1910. První zákon o povinné rekultivaci byl předložen Říšské radě ve Vídni v roce 1892, tehdy však ještě nebyl přijat.

Gutštejn: Hrad pro romantické duše, na který se jen tak nezapomene

Náš přístup k rekultivacím se ovšem vyvíjel. V 60. letech minulého století šlo hlavně o ty zemědělské, od 80. let začínají sloužit i k rekreaci a od 90. let jde převážně o napouštění velkých rekultivačních jezer. V posledních letech také přibývá „přírodě blízkých rekultivací“, tedy takových, kdy se v podstatě přírodě ponechá volný průběh. Často tak vzniká „nová divočina“ se vzácnými druhy rostlin i živočichů.

Matylda a kostel na kolejích

Realizace kroků, díky kterým jsou zahlazeny nežádoucí zásahy do krajiny, bývá rozvržena na desetiletí a stojí stovky milionů korun. Rekultivace jednoho hektaru před deseti lety vycházela zhruba na milion korun a od té doby jistě náklady raketově vzrostly. Přitom takových ploch je už u nás více než ploch fungujících důlních provozů!

„Šampionem“ na poli rekultivací je určitě Mostecko: po letech ohavné vyhlídky do lomů připomínajících vykotlané zuby dnes mají Mostečané díky „vodním plombám“ v dírách po lomech a velkolomech skvělé podmínky pro rekreaci a sport.

„Mezi naše chlouby patří bývalý hnědouhelný lom Matylda,“ říká Vladimír Pátek, vedoucí odboru životního prostředí a mimořádných událostí na mosteckém magistrátu. „Najdete zde tak širokou nabídku možností ‚vyřádit se‘, jakou těžko mají někde jinde. Počínaje pumptrackem přes windsurfing či vodní lyžování, plážový volejbal, anebo dokonale hladkou čtyřkilometrovou, pět metrů širokou dráhu pro in-line bruslaře.“

Skalní hrad Šaunštejn se otevřel turistům. Rekonstrukce vyšla na 10 milionů

Specialitou Matyldy – což je jméno, které měl lom už za první republiky – je půjčovna vodních skútrů. Za předešlého režimu byl lom na počest dnes už pozapomenutého komunistického politika Bohuslava Vrbenského překřtěn na Vrbenský. Jméno Matylda se lomu vrátilo v 90. letech minulého století a jméno Vrbenský dostalo nedaleké menší jezero.

Na Matyldě nechybí ani čistá pláž, moderní provozovna občerstvení, toalety a nový úhledný kemp,“ dozvídáme se při krátké procházce po pýše Mostu. Je to nepochybně ideální cílová stanice pro pěší túry po okolí. Že na Mostecku nic moc k vidění není? To se možná budete divit – vždyť za zhlédnutí stojí jak hrad Hněvín, tyčící se nedaleko Matyldy, tak třeba blízký zámek Duchcov, lázeňské Teplice, Roudnice nad Labem či slavný přesunutý kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Ten mimochodem nyní stojí jen kousek od velkého jezera Most, které má hloubku až 75 metrů, a jeho rekultivace stála dvě miliardy korun. Na jeho místě kdysi stávala část starého Mostu: obří díru, která tu po něm zbyla, milosrdně zakryla voda. Jezero Most je přístupné jen necelé dva roky, a tak ještě není vybaveno tolika atrakcemi jako třeba Matylda.

Cokoli si budete přát

Vypadá to, jako by osud chtěl oblast odměnit za dlouhá desetiletí, kdy připomínalo zaprášenou „měsíční“ krajinu. Žádné jiné naše město této velikosti není tak vybaveno odpočinkovými zařízeními jako Most. Například moderní autodrom, bohatě vybavené vodní plochy přímo ve městě, krásné vinohrady ve stráni nad ním nebo letiště na Střimické výsypce. Třeba u jezera Benedikt, které také vzniklo rekultivací, najdete tenisové kurty, báječná místa pro rybaření, přírodní divadlo i venkovní posilovnu.

Kdyby vám to pořád ještě nestačilo, můžete vyrazit na mostecké předměstí Velebudice, kde mají znamenité golfové hřiště, a dokonce hipodrom, jehož trasu kopíruje velmi kvalitní in-line dráha (ty jsou v Mostě celkem tři a všechny se v zimě dají používat i jako běžkařské tratě).

Prales kontra rekreace

Rekultivace dolů znamená i návrat přírody. Před jejím zahájením tvořily v Podkrušnohoří lesy jen dvě procenta plochy. Až skončí vysazování nových, měly by pokrývat čtyřicet procent. Pro lesáky je přitom do značné míry výhodou, že pracují „na zelené louce“, a mohou tak zvolit „kůrovcovzdorné“ kombinace jednotlivých druhů stromů.

OBRAZEM: Divočina jen kousek za městem. Frýdek-Místek nabízí skutečnou raritu

Velmi zajímavý je i názor, podle něhož by se měly plochy opuštěných dolů ponechat samovolnému ozelenění. Bylo by jistě skvělé nechat na Mostecku vyrůst „prales“. Problém je v tom, že by se takový zcela přirozený les podle odborníků vyvíjel řádově stovky let a bylo by nezbytné chránit ho před návštěvami turistů. Což je v protikladu s posláním rekultivací na Mostecku, které slouží především k rekreaci.

Jak to dělají v Litvínově

Pokud budete chtít poznat alespoň ty největší proměněné lokality severních Čech, zabere vám to pěkných pár víkendových výletů. Nebudete ale litovat. Vzhledem k tomu, že rekultivované lomy a doly jsou většinou poblíž měst, nebo přímo na jejich území, doporučujeme vyrazit na výlet pěkně postaru: buď vlakem, nebo autobusem. Věřte nám, že vaše děti budou tou změnou nadšeny, zvláště jsou-li jinak odmalička zvyklé vozit se autem.

Hlavně vlaky s jejich netypickým způsobem pohybu a zvláštními vůněmi děti ocení. Někdy je budete muset z vagonů vytahovat jako šneky z ulity. Autor těchto řádků na vlastní oči viděl, jak asi osmiletý chlapec vylezl v kupé na nosič zavazadel, prohlásil se za kufr a odmítl s rodiči vystoupit! No považte, copak by se takhle mohl vyřádit v autě?

Když prozkoumáte všechny atrakce Mostu, můžete zabrousit třeba do Litvínova. Že je to město chemiků? Nejenom jejich, poblíž Litvínova byl v obci Lom na místě zvaném Horní Lom otevřen lom na černé uhlí už v roce 1845. Názvy některých tamních dolů by se daly ilustrovat dějiny: třeba důl původně zvaný Antonín byl přejmenován na Knížete Nebes, pak na Partyzán Slánský a naposledy před uzavřením nesl jméno Rudý Sever. Tento lom byl nakonec rekultivován ve dvou částech – jedna skončila jako smíšený les a zádržné území na stoletou vodu, druhá se po určitý čas používala jako pole a nyní se na ní budují nové byty.

Uvítá vás Medard i Milada

Některé vodní plochy vzniklé rekultivací jsou vhodné jen na krásnou procházku, to je třeba zatopený lom Dasnice. Má sice báječně křišťálovou vodu, ale nesmí se zde koupat ani k lomu přijíždět auty (pokud se chcete ve vodě pořádně vyřádit, zamiřte do blízké vodní nádrže Jesenice u Chebu, ta ovšem nevznikla rekultivací). Do Dasnice se dá dostat příjemnou túrou z nedalekého Kynšperku nad Ohří, případně z ještě bližšího Sokolova. Právě u Dasnice můžeme také sledovat vznik nového smíšeného lesa: jeho výsadba byla dokončena v roce 2018. Je odtud hezký výhled na klášter v Chlumu Svaté Maří.

KVÍZ: Znáte hrady na jihu Čech? Jsou slavné, krásné a tajemné

Nedaleko Dasnice a přímo „za humny“ Sokolova pak najdete skutečného rekultivačního obra. V bývalém povrchovém uhelném lomu Medard-Libík vzniklo po osmi letech napouštění vodou z Ohře největší české umělé jezero: má plochu 493 hektarů, hloubku až 50 metrů a objem vody 120 milionů metrů krychlových!

Zázemí pro rekreaci u Medardu zatím teprve vzniká. Jezero teď pro svůj sport využívají nejvíce kiteboardisté, počítá se však i se vznikem potápěčského centra, přístavu, letiště pro ultralighty a zábavního parku. Za zmínku určitě stojí také Alej přátelství: při příležitosti stého výročí vzniku Československa v roce 2018 vysadilo na břehu jezera sto rodin z celého kraje stromořadí ze sta dubů.

Řádově menší než Medard je umělé jezero Michal na druhé straně Sokolova. Bylo napuštěno v roce 2004 a je zde řada nejrůznějších atrakcí, včetně více než pět set metrů dlouhé písečné pláže, „supertobogán“ o délce 190 metrů či trojskluzavka měřící 117 metrů. To jsou mimochodem nejdelší tuzemské venkovní atrakce svého druhu. A ještě jednu specialitu zde mají: milovníci klidu si mohou užít ticha v „klidové zóně“, kde je zakázána reprodukovaná hudba i další zdroje hluku.

Na předměstí Ústí nad Labem na vás čeká jezero Milada (zvané též Chabařovické). Vzniklo v těžební jámě hnědouhelného dolu Chabařovice na místě pěti zlikvidovaných obcí, po nichž tu zůstaly jen tabule s informacemi o jejich historii. Pro představu o nákladech rekultivace: Milada, která je velká zhruba jako Máchovo jezero, se spolu s rekultivací svého okolí „rodila“ 14 let, přičemž její vznik vyšel na pět miliard korun! Zato si však můžete na této vodní ploše užít snad všech běžných vodních sportů a v jejím okolí se třeba projet na koni nebo na cyklotrase Přemysla Oráče. O čistotě vody v Miladě svědčí například fakt, že už tu bylo zaznamenáno kromě řady druhů ryb také na dvacet druhů plžů a mlžů, a to jsou živočichové na dobrou vodu velmi citliví.

S Barborou se nenudíte

Mezi nejstarší česká „uhelná“ jezera patří povrchový hnědouhelný lom Barbora u Teplic, který byl zatopen v 70. letech minulého století. Díky kvalitní pramenité vodě a hloubce kolem šedesáti metrů je Barbora oblíbená mezi potápěči, ale skvěle se tu také osvěžíte třeba po túře z nedaleké hradní zříceniny Rýzmburk anebo zámku v Duchcově. Barboru si rovněž oblíbili milovníci windsurfingu a jachtingu, můžete si tu půjčit kajak, zahrát plážový volejbal, je zde i nudistická pláž.

Severní a západní Čechy se pozvolna mění v krajinu plnou vodních ploch, experti žertem hovoří o „finlandizaci“ českých uhelných pánví. Podle předcovidových plánů měly například jen v Ústeckém kraji ČEZ a Severočeské doly do rekultivací do roku 2060 investovat téměř 11 miliard korun. Třeba na území dolu Nástup Tušimice má do roku 2050 vzniknout jezero Libouš o ploše 11 km2 s řadou dalších menších jezírek a rekultivací lesů, polí a luk na celkové ploše zhruba 53 km2 .

Darkov má své moře

Umělá jezera přicházejí na svět všude tam, kde se ve velkém těžilo uhlí. Na Moravě a ve Slezsku je největší takovou novou vodní plochou Darkovské (či též Karvinské) „moře“; celkové náklady projektu na jezero i jeho okolí činily téměř sedm set milionů korun. K rekreaci sice slouží „moře“ teprve několik let, ale za tu dobu už získalo proslulost i velkou oblibu.

OBRAZEM: Český Yellowstone? Opomíjený kout Beskyd nabízí kouzelné výhledy

Není divu, vždyť tahle vodní plocha nabízí až nečekaně čistou vodu: podle pravidelných měření dokonce lepší než v okolních přehradách Těrlické a Žermanické. Darkovské „moře“ se zvolna stává středem volnočasových aktivit vodomilů z celého širokého okolí: už teď skvěle slouží rybářům a plavcům, kolem jeho vod vedou příjemné trasy pro pěší i pro cyklisty.

V současnosti se projektuje či už napouští řada dalších rekultivovaných ploch, byť u některých je vzhledem k problémům dneška ohroženo financování. Škoda, že více vodních ploch nevzniká zdarma, jakousi „přirozenou spontánní rekultivací“. Vzorem by jim mohlo být přírodní koupaliště Stříbrné jezero v Opavě. Zde byl původně lom na sádrovec. Když tato surovina začínala docházet, do lomu jako zázrakem začala prosakovat voda. Mohutný proud čisté pramenité vody pak během měsíce celý lom zaplavil! Dnes je z této vodní plochy o rozloze asi sedm hektarů idylický vodní ráj, obklopený hustými smíšenými lesy.