KLATOVY/SUŠICE - Až u Drnového potoka muselo být včera slyšet, jak si zhluboka oddechl 39letý Slovák Lubomír S., který stanul u klatovského soudu kvůli tomu, že na svého o rok mladšího krajana vytáhl dva nože a hrozil, že ho zabije. Přitom ho jemně škrábl. Soudkyně ale rozhodla, že nešlo o trestný čin, ale jen o přestupek, a tak cizinec stane před přestupkovou komisí sušické radnice, která mu nepodmíněný trest ve vězení, jenž mu původně hrozilo, neuloží.
Incident se odehrál vloni před Vánocemi na jedné ze sušických ubytoven, kde se do konfliktu dostal Lubomír S. se Štefanem U. „Štefana jsem znal sotva měsíc z práce a nic jsem proti němu původně neměl, dokonce jsem mu platil pivo, protože byl bez koruny a neměl ani na chleba. Nakonec to ale dopadlo tak, že za mnou denně chodil na pokoj a chtěl něco půjčovat – jednou chleba, podruhé kávu, potřetí peníze,“ popisoval události Lubomír S. Tomu se to prý postupně přestalo líbit, a tak krajanovi z východu Slovenska řekl, aby do jeho pokoje nechodil. Důvodem bylo prý i to, že když Štefanovi nechtěl něco „půjčit“, tak mu prý vulgárně nadával a posílal ho do dámského přirození. „Jednou jsem ale po práci ležel na posteli a díval se na televizi. On přišel jako by nic, řekl, že ho bolí zuby a chtěl po mně prášky. Když jsem odmítl, vytáhl z kapsy vystřelovací nožík. Já jsem vyskočil, vzal jsem do ruky dva nože a řekl jsem mu, že ho zabiju. Jeden nůž jsem o něj opřel. Chtěl jsem ho jen zastrašit. Kdybych mu chtěl ublížit, tak jsem mu ublížil,“ dušoval se před soudem cizinec.
Jeho protivník se k líčení nedostavil, ztratil se totiž neznámo kam, a tak mohla soudkyně jen přečíst jeho výpověď na policii. „Bolel mě zub, tak jsem si přišel půjčit nějaký prášek. On ale vyskočil z postele a začal nadávat, že mě zabije. Dostal jsem strach, protože měl nůž. Utekl jsem proto do přízemí a zavolal policii,“ vypověděl v přípravném řízení Štefan U., který utrpěl od sokova nože jen dvoumilimetrový škrábanec.
Ve své závěrečné řeči uvedl Lubomír S., který je podle zaměstnavatele bezproblémovým a vzorným pracovníkem a navíc nemá v Česku žádný zápis v rejstříku trestů, že svého činu lituje. Zřejmě i proto navrhla státní zástupkyně, aby byl sice uznán vinným z trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednitlivci, ale aby mu byl uložen jen trest obecně prospěšných prací. Soudkyně se ale ani s tímto návrhem neztotožnila a celý případ postoupila k vyřízení sušické radnici, neboť jde podle ní jen o přestupek.