Německá policie zkoumá, zda není Letzte generation (Poslední generace) zločineckou organizací. Přilepování se k uměleckým dílům a na silnice, se kterým tihle poslední mohykáni přišli, je otravné a působí exhibicionisticky. Přestupky to jsou. Ale na zločinné spolčení to nevypadá.

Klimatická úzkost, kterou jsou tito aktivisté postiženi, je přeci uznávaná duševní choroba. Do jisté míry jí trpí i řada předních vědců a politiků. Evropská unie kvůli oteplování činí kroky, které lidi obtěžují víc, než nějaké to přilepování. Zákaz spalovacích motorů či povinné zteplování domů a bytů, to je naše už jistá budoucnost. Tohle vše ovšem bylo přijato demokraticky, po důkladné diskusi a ve shodě.

Poslední generace se však nechce spokojit s třicítkou ve městě a zákazem neomezené rychlosti na německých dálnicích. Za škodlivé považuje i bohatství. Chce vytvářet rady běžných lidí, které budou přispívat k řízení společnosti. Ekonom Helge Peukert sepsal dokonce pro tyto ekologisty manifest.

Martin Komárek
Řidiči bili aktivisty

Nejvyšší příjem nesmí podle něj přesahovat desetinásobek průměrné mzdy. Majetek má být zatížen drakonickými daněmi stejně jako dědictví. Benzín a nafta pro soukromé vozy má být na příděl a do pěti let má klesnout na nulu. Silnice a dálnice se budou postupně demontovat… Celé je to šílené, takže to působí dojmem vtípku. Stejně se zdál v devatenáctém století manifest jiného učence, Karla Marxe. Hlásal třídní boj a násilné svržení světového řádu. Snílkové a zločinci to pak po letech zvráceně uvedli ve skutek.

To, po čem volá Letzte generation, též nelze prosadit demokratickým způsobem. Představa, že by normální člověk hlasoval pro bourání silnic, je bláznivá. Patrně by pro to nebyla ani většina zelených. Nastoupit tedy musí násilí a diktatura, výchova nového zeleného člověka. Kdo nebude chtít zezelenat a nakeťasí si zásobu nafty, půjde nejspíš do kárného tábora. Tam bude nucen jezdit na bicyklu až do úplného zblbnutí.

Nacismus a komunismus vzešly z nadosobních idejí, kterým se zkrátka člověk musí přizpůsobit. „Lepší“ svět je cennější než lidský život, právo a spravedlnost. Násilí a vraždy pro vyšší cíl jsou správné. Záchrana planety je stejně nebezpečná iluze jako beztřídní svět či urychlení evoluce nadčlověka. I to začínalo směšně a bez velké pozornosti.

Martin Komárek
Ševčík, Fiala a svoboda slova

Bídné postavení dělníků v tkalcovských fabrikách byl fakt. Německo bylo skutečně hloupou dohodou vítězů po první světové válce ožebračeno a poníženo. Nelze vyvrátit ani to, že země se otepluje a lidstvo má na tom svou nadvýrobou nějaký podíl. (Nikdo ovšem neví, jaký.) Násilná revoluce, drsné potlačení svobod a z toho nutně plynoucí vyvražďování nejsou řešením těchto problémů.

Pokud se lidé nadchnou pro jakoukoli neosobní hodnotu, byť by byla jakkoli ušlechtilá, je svět ve větším ohrožení, než kdyby ho napadla armáda žravých mimozemšťanů. Patří sem i křesťanství. Vynález jednoho z nejméně agresivních tvorů v dějinách se v rukou nadšenců, sršatců a inkvizitorů změnil v ohavnou ideologii násilí a vražd. Láska k rodné zemi se kvůli vlastencům proměnila v pohon nejhorších válek a čistek.

Zelené šílenství má nakročeno k něčemu podobnému. Zachránit planetu i za cenu vyhlazení lidstva.