Exministr zdravotnictví Roman Prymula si ovšem doposud myslí, že vpuštění dětí do tříd je předčasné a společnosti se nevyplatí. Tři vládní činitelé, tři názory.

Není sporu, že právě prvňáčci a druháci, kteří od včerejška opět usedli do lavic, trpěli nepřítomností „své“ paní učitelky nejvíc.

Jen psychologové by asi mohli přesně popsat, co to s duší a vývojem šestiletého dítka udělá, když místo vstřícné a chápající autority před tabulí musí denně zírat na blikající obrazovku počítače, kde se emoce vytrácejí jako pára nad hrncem.

Souhlasím s tvrzením, že tyto skupiny nejmenších žáků neměly a nemají být ochuzeny o kontaktní výuku v žádném z pěti rizikových stupňů. Tak jako fungují nemocnice, mají být v provozu první a druhé třídy. S vyššími ročníky ZŠ je nutné nakládat opatrněji, avšak i zde se odborníci přimlouvají za co nejrychlejší a úplný návrat školáků. Naopak střední školy mohou počkat, neboť v nich je učení na dálku přirozenější a navíc nebezpečí nákazy nejvyšší.

Obecně platí, že bez maximálního nasazení učitelů by se nic z toho nezvládlo. Je tedy jenom dobře, že poslanci sněmovního školského výboru podpořili další růst jejich platů i vyšší objem výdajů na pomůcky.