Kinaři dle svých možností vylepšují alespoň technickou výbavu či malují. Jenže potahovat sedačky a oprašovat digitální projektory donekonečna nelze. Na jaře zbývala naděje a vyhlídka na léto – že bude líp.

Také aspoň na krátký čas bylo, diváci se vrátili, vláda část ztrát kinům kompenzovala. První vlnu se podařilo jakžtakž překlenout, teď už ale některá kolečka v audiovizuálním průmyslu skřípou o dost víc.

Polka v české jámě lvové

Nejde jen o multikina, úzko je i mimo velká města. Protože tenhle velký stroj funguje provázaně. Představa, že malým kinům může být pád těch velkých fuk, je pošetilá.

Bez multikin nebudou premiéry velkých amerických hitů, pro jejichž producenty nebudeme už dostatečně sexy, a tak se obrátí s trháky jinam. Na rovinu si řekněme, že na Netflix, HBO, Amazon, Apple TV+ a čerstvě i HBO Max, na jehož platformě už třeba gigant Warner Bros ohlásil své odložené premiéry jako jsou Duna, nový Matrix či Godzilla vs. Kong.

Poběží tu souběžně s premiérou v kině (bude-li otevřené). Dosud byl HBO Max k mání jen v USA, příští rok se k němu dle aktuálních zpráv dostanou už i evropští diváci. V plánu studia je pokrýt kanálem HBO Max 190 zemí, tedy prakticky všude. Navíc není tajemstvím, že komerční kina, jež vlastní různé větší mezinárodní celky, spějí k delšímu uzavření, ba i krachům.

A to se už může zatraceně odrazit i na pokladnách kin jednosálových. V sázce je také obliba a zvyk publika kino vyhledávat. Dlouhý půst jim rozhodně neprospívá.

Ze seriálu Dámský gambit
Když dá žena mat. Dámský gambit na Netflixu nabízí napínavou podívanou

I proto je dobře, že kinaři – jakkoli by mohli propadat malomyslnosti, bojují. Oživují více sociální sítě a komunikaci s diváky, vymýšlejí online program, streamují místní akce… Možná to v těchto dnech málo zaznívá, zvlášť když streamovací platformy mají pré – online kino je fajn, sdílený zážitek v sále a podívanou na velkém plátně a s kvalitním zvukem ale zkrátka nenahradí.

Klobouk dolů přede všemi kinaři, i v těch nejmenších regionech, kteří to vědí. A prozíravě hledají nové cesty k publiku. Protože jedno je jisté: po koronavirové pandemii už nebudou kina taková jako dřív. Aby přežila, budou se muset více prolnout s dalšími kulturními aktivitami v místě, knihovnami a podobně. Třeba pod jednou střechou. Někteří „buditelé“ už tak víceméně činí. Jejich stánky budou možná časem jedinou místní kulturou. Zaslouží si za to podporu – nás diváků i státu.