Bylo to ohlášeno jako větší projev, než to nakonec byl. Německý kancléř Olaf Scholz si pro svůj první projev o své vizi budoucnosti EU vybral půdu Karlovy univerzity, nejstaršího vysokého učení na sever od Alp. Češi se v něm od kancléře nedověděli mnoho nového, alespoň ti, kteří německou politiku alespoň trochu sledují.
Bylo nepochybně dobré a uklidňující slyšet, jak jednoznačně současné Německo pod vedením Scholze podporuje Ukrajinu v jejím boji o odražení ruské agrese. A že jde o stálou německou podporu, která nemá v čase slábnout, ale naopak se zvyšovat, včetně dodávek nových německých zbraní.

Podobně stálým se na základě Scholzovy řeči jeví německý obrat od putinovského Ruska a od zpřetrhání závislosti Spolkové republiky na ruských energetických surovinách.
Současně s tím Scholz oznámil definitivní konec německé pacifistické politiky a vybudování silné německé armády, a to včetně vesmírné protiraketové obrany. Armády, která by se měla stát hlavním pilířem evropských obranných kapacit, jež mají pro příště plnohodnotně ubránit Unii.
Nový a očekávatelný byl bod o posílení většinového hlasování a omezení práva veta a spojení této reformy s rozšířením Unie o Západní Balkán, Ukrajinu nebo Gruzii. A důraz na to, aby Unie zůstala společenstvím plně demokratických a právních států, čemuž se Maďarsko a Polsko dnes vymyká.

Česko by s touto vizí Scholzovy Evropské unie mohlo vcelku spokojeně souhlasit. Premiér Petr Fiala si na Scholzovu přednášku nenašel z nepochopitelných důvodů čas a po obědě s kancléřem omezení práva veta zdvořile, ale jasně odmítl. Scholz pak zase odmítl české návrhy na zastropování cen energií a na zákaz vydávání víz ruským turistům.
Návštěva, která mohla mít punc historické, skončila jako neslaná nemastná bramboračka/eintopf. Škoda.