Kdyby se jednání poslanců řídilo rozumem a srdcem, mohlo být odhlasováno v devět ráno. A pro měli být všichni, včetně onoho obejdy.

Je totiž naprosto jasné, že země nouzový stav potřebuje. Umřelo patnáct tisíc lidí a denně umírají desítky dalších. V nemocnicích leží šest tisíc pacientů, zdravotníci jsou přetíženi. Každé ráno přibývá téměř deset tisíc nových případů. Třicet procent testů je pozitivních. Infekce stále zasahuje masově i starší lidi, jimž bezprostředně hrozí smrt.

Situace Česka je nejhorší či jedna z nejhorších na světě.

Hlasy, které volají po dalším otevření, lze snad chápat. Podnikatelé i zaměstnanci se bojí o holé živobytí. Jsou to však hlasy skupin, které jdou v tomto případě proti zájmům celku.

Otevírat se ještě nemělo nic

Současné zákazy dosud pandemii jen maličko přibrzdily. Pokud nebudou zpřísněny, musí být ještě několik týdnů zachovány. Bez stavu nouze to prostě není možné.

Tohle mělo na úvod zaznít a hned mělo následovat hlasování: Všichni pro.

Teprve po tom by přišel na řadu naprosto legitimní a nutný bod: Kritika vlády. Ta si ji zaslouží za chaos, přehmaty, směšná prohlášení, pomalý rozjezd očkování, neschopnost dostatečně chránit lidi s nejvyšším rizikem, byrokratickou pomoc podnikatelům a zaměstnancům…

Nemá se to však směšovat, nemá se s tím kupčit. „Výjimečný“ stav nutně potřebujeme. Vláda si zaslouží tu nejpřísnější kritiku, přes to mají být teď politici na straně lidí: Jednotní v tom nejpodstatnějším.