Nikdy ještě neudělalo prezidentské vyznamenání větší paseku, pokud je Jan Cimický nařčen nespravedlivě. A nikdy nepřineslo větší užitek, pokud je vinen. Ponechme však zatím odpověď na tuto otázku ve vzpomínkách zúčastněných a věřme policii, že pravdu brzy vynese na světlo. Případ už teď znovu otevírá velkou debatu o sexuálním nátlaku. A ještě větší debatu o zneužití autority či silnější strany ve vztahu.

Luboš Palata
Rakousku je ouzko, a tak nutí lidi se očkovat. Správně dělá

Prakticky ve stejný čas, kdy ženy zveřejnily podrobnosti o tom, jak je známý psychiatr údajně napadl, skončil televizní seriál Ochránce. Poslední díl staví diváka před paradox. Každému je jasné, že učitel, který osahává bezbranné chlapce, je hoden opovržení. Co však učitel, který chodí se svou žákyní?

Nezneužil podobným způsobem převahu, aby získal výhodu? (Zde to trochu odlehčeme: V obráceném gardu může podobný vztah skončit světovou love story. Svědčí o tom příběh francouzského prezidentského páru.)

Obecně však jednoznačně platí a musí být křičeno jak na lesy: proměňovat nadřazené postavení v sexuální výhodu je zhovadilé. A společnost to musí jednoznačně odsuzovat. Ti, kteří se cítí být oběťmi, musí mít plné právo bránit se. Musí cítit podporu. Nesmí mít pocit, že za svou odvahu dostanou, obrazně řešeno, elektrošok.

Martin Komárek.
Je naděje pro zuboženou ves?

Tady neběží jen o to, aby násilníci byli odsouzeni. Jde především o to, aby ti, kdo si s podobným chováním byť jen zahrávají, nebyli v nemocnicích, na školách či v jakémkoli jiném zaměstnání tolerováni.

Hranice je neviditelná. Vše se může zvrtnout. Nevinní mohou být popotahováni, jak ukazují některé příběhy hnutí Me Too. Když však nedokážeme zachovat rozumnou míru, je lidštější stranit obětem než nadržovat násilníkům. Je tedy jasné, že doktor Cimický by nyní neměl vyznamenání dostat, ať už se provinil, nebo ne. Podstatnější však je to, aby naše společnost žádným způsobem žádné násilníky neoceňovala.