Nová vláda od začátku dubna odebere studentům a seniorům část slevy na vlaky a autobusy. Už nebudou jezdit o tři čtvrtiny levněji než ostatní, nýbrž jen o polovinu. Má smysl takové věci řešit, když za humny plane válka? A stojí vůbec změna za řeč, když zvýhodnění zůstane slušné?

Odpověď zní ano.

Jakýkoli zásah do rozpočtu cítí lidé nelibě. Pro chudé, zejména starší lidi s nízkými důchody, je už teď hospodářský vývoj hrozivý. Všechno kolem zdražuje. Kabinet slibuje, že chce pomáhat adresně, nikoli plošně. Slevy na dráhu a bus je padni komu padni. Pokud se chce sedmdesátiletý miliardář svézt pendolinem, zaplatí stejně jako dáma pobírající patnáctitisícovou penzičku.

Cestování vlakem. Ilustrační snímek
Extrémní sleva za jízdné končí. Studenti i důchodci si od dubna připlatí

Žádné větší konkrétní kroky na podporu chudších lidí však vláda zatím nedělá. Na rozdíl od jiných zemí zamítla například strop pro ceny pohonných hmot. Jistě je zahlcena Ukrajinou a vede si nejen čestně, ale i chytře. Stejně by si ale měla vést i doma. Opravdu stojí dvě ušetřené miliardy za rušení už zaběhaných výhod?

Skočme k zajímavé souvislosti: ústavní soud právě zamítl stížnost proti zákonu, který umožňuje rychlejší schvalování „liniových staveb“. Umožňuje tedy rychlejší modernizaci zoufale zaostalé železnice. Sleva jako by měla říkat mladším a starším: jezděte dráhou, i když je předpotopní. Na změnu poměrů neměl bývalý premiér Babiš ani schopnosti, ani reálné možnosti.

Řekněme jednoznačně: Ušetřit dvě miliardy na slevě nemá smysl. Větší spravedlnost v cestování smysl má. Jenže pouze tehdy, pokud bude cestování civilizované. Až skončí ruská agrese proti Ukrajině, měla by být doprava absolutní prioritou Fialova týmu. Slevu rušit nemusel, ale může to napravit.