V ČLÁNKU NAJDETE:

I když je Jan Bednář původním povoláním elektrikář, jeho celoživotní vášní je modelářství. Jako mnoho jiných začal v raném dětství. „Asi jako každý kluk v té době jsem slepoval modely z časopisu ABC. Drželo se mě to docela dost dlouho,“ vzpomíná kutil z Nýřan v Plzeňském kraji.

Poté měl prý zhruba desetiletou pauzu, protože se více věnoval své rodině. „Naštěstí jsem se ke svému hobby zase vrátil. Tehdy jsem měl sen, že zkusím postavit něco, co ještě nikdo nemá. A tak jsem se dostal k modelování skutečných historických staveb,“ vysvětluje modelář.

Modelařinou si čistí hlavu

Modelařina je koníčkem pro trpělivé a precizní lidi. Vyžaduje vysoké nasazení, což Jan Bednář potvrzuje. Jak sám říká, člověk na to musí mít čas a náladu, nejde se modelařině věnovat každý den.

„Modely většinou vytvářím po večerech. Přece jenom musím chodit do zaměstnání, mám děti a nějaké ty povinnosti. U modelů si čistím hlavu. Je to koníček, díky kterému jsem se podíval i tam, kam bych se nikdy nedostal,“ usmívá se Jan Bednář.

Jeho modely jsou nejen krásné, ale také detailně propracované. Používá různé modelářské techniky a materiály. Lidé jeho papírové stavby obdivují, sám Jan Bednář je ale skromný.

„Jsou mezi námi modeláři, kterým nesahám ani po kotníky. Minimálně bych vypíchnul Karla Lhotského. Sice nevytváří vyloženě papírové modely, ale je to můj vzor, co se týče modelů architektury,“ prozrazuje povoláním elektrikář.


Nahrává se anketa ...

Zázraky z papíru

Základním stavebním materiálem je pro Jana Bednáře papír. „Používám ale i další materiály. Například polystyren, z něhož dělám podstavce, nebo dřevo. Zkrátka, co mi přijde pod ruku,“ říká modelář.

„Modely jsou poměrně detailní, protože je vyrábím nejen pro sebe. Například venkovské pošumavské synagogy jsem stavěl pro regionální muzeum. Na korpus modelu používám karton o síle dva milimetry,“ přibližuje nadaný muž.

Pro svou práci používá Jan Bednář širokou paletu barev a materiálů. „Nejčastěji sahám po akrylátových barvách. Narozdíl od temperových totiž nešpiní a vydrží. Na některé detaily zase využívám syntetické barvy,“ uvádí Jan Bednář.

„Například fasáda na modelu hradu Roupova je samozřejmě nakreslená, protože jde o malé měřítko. Ale třeba na synagogách jsem použil šlehaný tmel, který se používá na opravu omítek. Nanesl jsem ho na karton, lehce zbrousil, aby to chytlo drsnou strukturu,“ popisuje složitý postup nadšenec.

Jan Bednář začínal papírovými modely z časopisu ABC:

Aby modely vůbec vznikly, potřebuje Jan Bednář rovněž širokou škálu modelářských nástrojů a lepidel. „Využívám všechny možné modelářské sety, pinzety, skalpely, ať už na rýhování nebo přímo na řezání. Také párátka, píchátka, jehly či špendlíky. Prostě všechno, co se dá využít,“ vypočítává nástroje.

A co se týče lepidla, nedá prá dopustit na osvědčený Herkules. „Lepím s ním velké celky. Když chci ale něco podlepit, tak sáhnu po Chemoprenu. Není totiž na bázi vody a papír se díky tomu nekroutí. Různé drobnosti občas slepím i vteřinovým lepidlem,“ dodává Jan Bednář.

Detaily ladí s odborníky

Jedním z největších projektů Jana Bednáře je výše zmíněný model hradu Roupov. Je vystavěn v měřítku 1:200. Modelář však nejprve musel shromáždit dostatečné podklady. To mu zabralo asi čtyři měsíce. Samotnou stavbu pak zahájil v lednu 2023.

„Před vytvářením modelu obvykle sháním fotografie. Pokud nejsou k dispozici, pátrám v archivech nebo to konzultuju s archeology a historiky. Stavby mám vědecky podložené,“ říká Jan Bednář.

„Roupov mám zhruba 20 kilometrů od svého bydliště, takže jsem se tam byl několikrát podívat. Dnes jsou z kdysi velkolepého hradu už jen trosky. Samotný model jsem vytvářel do června letošního roku,“ vzpomíná Jan Bednář na tvorbu modelu o rozměrech 60 x 90 centimetrů.

Jak však dodává, v mezidobí, kdy dělal Roupov, stihl „postavit“ ještě dvě synagogy. Při jejich tvorbě vycházel pouze z fotografií a kreseb, protože obě stavby už dnes neexistují.

close Schodiště synagogy. info Zdroj: Se svolením Jana Bednáře zoom_in Modely Jana Bednáře jsou velmi detailní.

„U jedné z nich se dochovala kresba ze začátku 20. století, u druhé jsou zase známy jenom tři fotografie. Díky tomu, že to bylo na zadání, tak jsem měl k ruce pana Freda Chvátala. Ten se věnuje religionistice, inventarizaci židovských hřbitovů a zajímá se o židovskou kulturu. S ním jsem řešil detaily,“ uvádí ke své práci Jan Bednář.

Modelařina zkrátka vyžaduje pečlivost při shánění podkladů i samotné tvorbě; a samozřejmě výtvarné nadání. „Člověk musí mít nějaké umělecké cítění a zručnost,“ dodává závěrem talentovaný muž.

Zajímavé články na téma kutilství vám přinášíme pravidelně. Nechte se inspirovat dalšími skvělými nápady:

tag

Nápady pro kutily

Zobrazit všechny