VÍTANÁ
Malá vesnička sedm kilometrů západním směrem od Klatov mezi Bezděkovem a Soustovem. V domku č. p. 2 žil až do 5. ledna roku 1931 na výminku 68letý Josef Frank. Od rána tohoto osudného dne mu nic nebylo, až teprve večer, když vypil hrnek čaje, tak se mu udělalo nevolno. Bolelo ho břicho, zvracel a měl průjem. Po málo minutách se vydal ze světnice ven a na prahu chalupy padl k zemi. Tuto ránu uslyšela jeho 33letá dcera Marie, provdaná Weinfurtnerová. Vyběhla ven, ale starý otec byl již v bezvědomí. Občas zachroptěl, ale to bylo všechno.
Odnesla ho s manželem do postele a zavolala doktora. Mezitím starý Frank zemřel. Řeklo by se klasická smrt. Jenže přivolaný lékař nemohl najít zevní příčinu úmrtí, tudíž následovala soudní pitva. Při ní se také nic kloudného nenašlo, takže pro „sichr“ byly části vnitřností lékaři Fügnerem a Matějčkem vyjmuty a poslány do Prahy na specializované pracoviště k chemickému rozboru. Po týdnu přišla do Klatov překvapující zpráva. V žaludku a v části střev nebohého Franka byl v množství čtrnáct setin gramu nalezen jedovatý arsen.
V obci a v okolí se situace kolem Weinfurtnerových mezitím uklidnila a vše se vrátilo do běžných vesnických kolejí. O to více byli všichni překvapeni, když si pro ně 17. ledna přišli četníci. Při četnické domovní prohlídce bylo nalezeno velké množství arseniku. V „piksle“ celkem 870 gramů, což představovalo smrtelnou dávku pro deset tisíc lidí.
Manželé Weinfurtnerovi byli odvedeni do vazby, kde čekali na soud. Je zajímavé, že při šestnácti výsleších se nikdy k ničemu nepřiznali. Soud proběhl ve dvou dnech, v úterý a ve středu 12. a 13. května. Z různých výpovědí vyznělo, že soužití tchána se zetěm nebylo idylické. Alfons Weinfurtner svého tchána slovně i fyzicky napadal. Jednou byl Frank dokonce hospitalizován v nemocnici. V okolí nepožíval Weinfurtner valné pověsti a nikdo s ním neměl vyloženě přátelský vztah. Byl to svým způsobem takový podivín.
Porota uznala 42letého Weinfurtnera vinným ze zločinu úkladné vraždy a jeho manželku, Frankovu dceru, zprostila obžaloby. Byl to šok i pro předsedu senátu, jelikož proti Weinfurtnerovi nezazněl ani jeden přímý důkaz. Soudce Hugo Učík po půlhodinové poradě vynesl dle § 136 trest smrti provazem. Weinfurtner nehnul ani brvou a nedal na sobě znát žádnou překvapivou reakci. Zato jeho manželka propukla v usedavý křečovitý pláč. Weinfurtnera zastupoval doktor práv Karel Nejdl a ten podal zmateční stížnost do Brna k Nejvyššímu soudu. Vše se vrátilo do Klatov k novému projednání.
Celý proces začal znovu v pondělí 9. listopadu a bylo vyslyšeno na 60 svědků. Rozsudek padl až čtvrtý den a světe div se. Nový Weinfurtnerův obhájce Eduard Löwy (advokát Nejdl byl na operaci očí), měl závěrečnou obhajovací řeč více než hodinu dlouhou a porota po půlhodinové pauze dospěla k novému poznatku. V poměru 7 ku 5 ve prospěch obžalovaného jej neshledala vinným úkladnou vraždou. Šlo jen o přečin nezabezpečení prudkého jedu a ohrožení okolních životů. Za to soudní senát vyslovil trest pět měsíců vězení s podmínkou na tři roky. Ani tentokrát Weinfurtner nehnul brvou, podepsal propouštěcí papíry a za pár minut se v doprovodu své ženy vydal k domovu. Co to všechno muselo stát peněz a kde je odpověď ohledně smrti starého Franka? Když už se to nevypátralo tenkrát, tak dnes už vůbec ne. Holt někdy už je osud takový… Ivan Rubáš