Březí

Vesnička u Běšin s menší tvrzí. Tragický případ se zde udál 17. listopadu roku 1907. O co šlo? Bydlel tady rolník Ondřej Hasenöhler, kterému koncem srpna shořela „střecha nad hlavou". Přišel skoro o celý svůj majetek, a proto se musel se svojí ženou, 13letým synem Jiřím, 4letým Josefem a malou hluchoněmou dceruškou uchýlit ke svému švagrovi Josefu Bastlovi. Zde obě rodiny bydlely v jedné chalupě a měly se co ohánět. V osudný den, něco málo po poledni, si sourozenci Hasenöhlerovi hráli na dvoře a starší Jiří nalezl v otevřené kolně viset loveckou „dvojku" (dvouhlavňovou lankasterku). Sundal ji z kolíku a z legrace s ní namířil na svého mladšího brášku. Nevěděl, že je nabitá, a tak zmáčkl spoušť. Vyšla rána jako z děla a broky zasáhly levou část hlavy, krku a prsou nic netušícího Pepíčka. Ten se chytil za krk, s úlekem začal běžet směrem domů, ale na prahu omdlel, klesl a padl k zemi. Zde taky zemřel. Mrtvolu ohledal obvodní lékař Antonín Kryže z Čachrova a napočítal 81 otvorů po brocích. Osudným byl jen jeden, který vnikl do srdce. Pitva prokázala vnitřní vykrvácení. Dnes by možná rychlá „záchranka" dovedla tento mladý a nevinný život zachránit. Pohřeb byl třetí den (19. 11.) a dítko spočinulo v zemi čachrovského hřbitova. Takové těžké osudy pošumavského obyvatelstva byly bohužel časté.

Poleň

Starobylá obec s kostelem Všech svatých s kopií zázračné „Polýňské Madony" cirka 10 km západně od Klatov. Z této obce pocházela stará sadařka Rosálie Kupecká, která v polovině července roku 1905 česala třešně na silnici u Vráže. V té době jí bylo už 85 let a přesto při své práci stála na žebříku. Po té samé silnici jel závoz piva z bezděkovského pivovaru a jelikož bylo časně ráno, tak vozka na povoze spal. Sice později do protokolu uvedl, že byl hluboce zamyšlen, ale spíše si trochu „zchrupnul". Prostě když míjel starou Kupeckou, povozem zavadil o její žebřík a následkem toho stařena spadla na zem a zlomila si levou nohu. Bylo velké štěstí, že to nebylo nic vážnějšího, ale přesto se onen vozka placení bolestného nevyhnul. Po čase, když už se z toho stala humorná příhoda, tak se všichni u piva vozkovi smáli.

Obvodní lékař Josef Šindelář z Chudenic v květnu roku 1906 oznámil okresnímu hejtmanství, že mnoho obyvatel Poleně onemocnělo jakousi otravou. Šlo o nezastavitelné dávení a ochablost tepen. Druhý den byla vyslána zdravotní komise, která šetřením zjistila, že 14 osob snědlo domácí huspeninu stejného původu. Do ní bylo použito maso jednoho telete, které se muselo narodit mrtvé, či zemřelo těsně po narození. Všichni nemocní se z toho dostali, až na manželku rolníka Egra, která bohužel zemřela. Asi tlačenku dělala, a tudíž jí nejvíce snědla.

Nedaleko, cirka 7 km jižně, leží Slavíkovice s kostelem sv. Josefa. Před 110 lety zde žil 27letý nádeník Josef Pscheit, který se 13. února na poloblbé pasačce 30leté Marii Výborné dopustil trestného činu násilného smilstva. U plzeňského soudu měl v polovině května stání, kde ho zastupoval advokát Josef Braun ze Kdyně. Ten měl úspěšnou řeč, takže porota uznala Pscheita vinným jen z toho, že svůj ohavný čin spáchal ve stavu opilém a za to ho soudce odsoudil jen k jednomu měsíci vězení. Pscheit byl navýsost šťastný a také okamžitě k pobytu ve vězení nastoupil. Žádné odvolání, co kdyby příště dostal víc.

Něco podobného o rok dříve, tj. v roce 1904, se stalo v nedalekých Tetěticích, kde na zámeckém dvoře sloužil 39letý pasák Jan Kulička ze Struhadla, otec několika dětí. Jednoho dne na pastvě údajně vykonal násilný sexuální akt na slabomyslné Marii Š., která následkem toho otěhotněla a porodila zdravé děcko. Jelikož se po tak dlouhé době nepodařilo zjistit přesný den, kdy se to mělo stát, a také nebyl žádný přímý svědek, jen tvrzení a výpověď poškozené, tak argumentace Kuličky, že to všechno byla jen msta, byla vyslyšena a porota rozhodla o osvobozujícím verdiktu… U všech špatností světa platí pravidlo, že každý svědek je problémem, když není, je víceméně vyhráno…

Ivan Rubáš