Štěpánovice

Obec severně od Klatov. Úplně nahoře nad silnicí, ba ještě nad tvrzí stojí kostelíček sv. archanděla Michaela. V polovině září roku 1892 tady byly odhaleny vzácné freskové malby z 15. století. Otlučením omítky na různých místech bylo zjištěno, že fresky jsou nejen po zdech presbytáře, ale i na vítězném oblouku a také v hlavní lodi. K prvotnímu ohledání byl přivolen státní konzervátor Schwerdtner z Plzně, který odhalil na oblouku motiv šesti proroků. Ostatní fresky byly zabíleny. Klatovské muzeum dostalo ihned zprávu od ředitele chudenického velkostatku Eduarda Běhálka a nájemce štěpánovického statku Karla Holého. V té době se v Klatovských listech psalo, aby i majitel a patron, hrabě Černín, finančně pomohl s odborným restaurováním tohoto vzácného objevu. Štěpánovice, i když jsou vesnicí, byly písemně zmíněny již v roce 1115 v listině knížete Vladislava I., coby darovaný majetek kladrubského kláštera.

Chocomyšl

Ve středu 23. července roku 1890 potkala zdejšího pachtýře (nájemce) mlýna 76letého Josefa Formánka strašlivá smrt. V osudný den Formánek spouštěl kola na pile a musel se nebezpečně blízko přiblížit ke hřídeli. Kolo ho nejdříve zachytilo za kabát, následně za levou ruku a pak ho „uchvátilo" celého. Nešťastník byl v pravém slova smyslu doslova utlučen. Není lepší si užívat důchodu odpočinkem u kafíčka? Určitě ano, ale tenkrát žádné důchody nebyly, takže lidé dělali až do konce svého života…

Koryta

Něco podobného se stalo jisté Anně Kubíkové, která již také měla ve svém stáří nárok na odpočinek, ale přesto doma stále vykonávala domácí pomocné práce. V pátek 23. března roku 1890 něco nesla půdu, nebo tam pro něco šla, a když vyšla strmé schody, zatočila se jí hlava a udělalo mdlo. Spadla dolů tak nešťastně na hlavu, že zakrátko zemřela. To, že lidé nějakým způsobem pracovali i ve stáří (pokud jim to zdravotní stav dovolil), byla pro naše předky věc samozřejmá…

Klenová

Co bylo také v 19. století bráno za samozřejmost, bylo bohužel zaměstnávání dětí. Od 12 let, po vychození obecné školy, děti pracovaly všude možně, a pokud byly mladší, tak běžně pracovaly (pomáhaly) doma. Ve středu 2. dubna roku 1890 osmiletá Johanka Braunová zacházela s ohněm tak neopatrně, že jím byla těžce popálena. Bohužel po několika hodinách v bolestech zemřela. Tady nese dospělý podstatnou vinu, neboť chybí jeho dohled… Za kopcem a říčkou Jelenkou, v Českých Hamrech u Strážova, 14 dní předtím (17. 3.), nebyl hlídán tříletý chlapeček Čeněček Pauli a následkem toho se v malé nádrži na louce utopil. Buď tam spadl, nebo sklouzl, ale bohužel ven se nevyškrábal. Jedním slovem – hrozné…

Přetín

Malá vesnice 5 km severně od Chudenic. To, že zde byl požár, není zas tak zajímavé, protože nebylo vesnice ani města, kde by ob rok nebyl nějaký ten oheň. V této obci byl inkriminovaný oheň zaznamenán ve středu 5. srpna roku 1891 v nočních hodinách. Oheň byl prý úmyslně založený, protože se našly zbytky zapálených kusů látek, které však v tomto případě neshořely. Bohužel, u sena byly jiné. Ty shořely a s nimi i tři celá obytná stavení a čtyři stodoly. O vybavení světnic a stodol ani nemluvím. Ty vzaly za své taky. K majetkové újmě se přidala ještě újma na ztrátách – úhynu dvou telat, tří prasat a osmi ovcí. Nejtragičtější na celém neštěstí bylo úmrtí dítěte. Bylo léto, proto „Beranojc" kluci spali na půdě. Oheň byl zpozorován až v momentě, kdy sílu jeho plamenů už nebylo možno zkrotit. Kluci se probudili uprostřed těchto zkázonosných plamenů a starší z nich seskočil z půdy ven na dvůr. Bohužel ten mladší 9letý Pepíček zůstal stát jako „opařenej", a jak byl v šoku, nemohl se pohnout z místa. Uhořel a do posledního dechu křičel bolestí a strachem. Jeho srdcervoucí křik a nářek slyšeli všichni přítomní, včetně jeho rodičů, což pro ně muselo být něco nepředstavitelného. A nejenom pro ně. Každý chycený žhář, který úmyslně založil oheň, při kterém došlo k úmrtí člověka, by měl sám na vlastní kůži poznat „teplo" oněch plamínků.

Ivan Rubáš