V Rabí věnovali desku válečnému pilotovi

„Rozhodli jsme se odhalit panu Chmelíkovi pamětní desku z toho důvodu, že v Rábí byli účastníci první i druhé světové války. Nejsou nejcennějšími jen ti, kteří položili své životy, ale i ti, kteří válku přežili, a těm jsme žádným památníkem ani deskou neuměli doteď poděkovat. Proto synovec Jaroslava Chmelíka Antonín Chmelík přišel s touto myšlenkou. Chceme tak poděkovat Jaroslavu Chmelíkovi i ostatním, kteří nasazovali svoje životy za naši vlast," řekl Deníku starosta Rabí Milan Leopold.

Pamětní deska byla odhalena na budově školy, kterou Jaroslav Chmelík před více než 80 lety navštěvoval. Této slavnostní chvíle se zúčastnili také členové jeho rodiny. Nechyběl ani jeho syn Jaroslav Chmelík, který na svého otce krátce zavzpomínal.

„Můj otec se narodil v roce 1921 jako čtvrté dítě Josefa Chmelíka a jeho manželky Josefy rozené Pechandové. Jeho rodiče měli v Rabí hospodářství a tam vychodil táta obecnou školu a v Sušici měšťanku. Tam začal navštěvovat i reálné gymnázium, to po dvou letech ukončil," uvedl Chmelík.

Bojoval o Tobruk

Cesta jeho otce pak vedla do Zlína do Baťovy školy práce a tam ho zastihla okupace pohraničí, vyhlášení protektorátu a začátek války v září 1939. Rozhodl se, že odejde ze země a zapojí se do zahraničního odboje. V té době mu bylo osmnáct let. Hledal cestu za hranice, což se mu podařilo až v dubnu roku 1940. Cesta do odboje vedla ze Zlína do Budapešti na francouzské velvyslanectví. Transport se mu povedl až napodruhé. V jugoslávském Bělehradu  vstoupil do československé zahraniční armády. V Sýrii byl zařazen k československé jednotce, ze které se v říjnu roku 1940 zformoval Československý pěší prapor 11 – Východní. Zúčastnil se bojů o Tobruk na přelomu let 1941 a 1942.

„V roce 1942 byl otec přijat k letectvu a prošel pilotním výcvikem v Anglii a Kanadě. V roce 1944 byl zařazen k 310. československé stíhací peruti, se kterou se zúčastnil celé řady bojových akcí v letech 1944 a 1945. Měl štěstí, na rozdíl od mnoha jiných válku přežil, nouzové přistání při jednom z bojových letů skončilo na již osvobozeném území Holandska a v srpnu roku 1945 se vrátil domů," sdělil Chmelík.

„Obyčejný" voják

Po válce byl učitelem létání v armádě, v roce 1947 nastoupil jako dopravní pilot u československých aerolinií, v roce 1950 se oženil a krátce nato jeho létání skončilo pro politickou nespolehlivost. „Zemřel před deseti lety v únoru roku 2002. Byl nositelem celé řady československých, britských a polských vyznamenání. Jeho jméno nebylo nikdy citováno mezi slavnými a významnými osobami historie druhé světové války, nebyl oním velkým hrdinou. Byl však jedním z těch mnoha „obyčejných" vojáků naší zahraniční armády, bez jejichž nasazení, odvahy a úsilí by se neobešli ani ti nejslavnější hrdinové a kteří se nesporně zasloužili o to, že Československo v době válečného konfliktu dostálo své cti," prohlásil hrdě Chmelík a dodal: „Jestli se na nás teď táta dívá, jsem přesvědčen, že z této události má radost. I když v Rabí prožil jen své dětství, vždy to byl jeho domov a rád se sem vracel. Mám z odhalení velkou radost, protože si to určitě zasloužil. Jediné, co na tom je smutné, je to, že pamětní desky se odhalují až na památku, že ti lidé, kterým deska patří, se toho ani nedožijí. To je bohužel takový úděl desek."