S krajtou na krku aneb Krmil jsem v Cirkusu Humberto
Klatovy /FOTOGALERIE/ – Redaktor Deníku si vyzkoušel práci krmiče lvů, velbloudů i dalších zvířat.
Milan Kilián
56×foto Diskutovat (0) 28.7.2010 17:33 aktualizováno 29.7.2010 17:41
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Do Klatov přijel Cirkus Humberto. A to nemůže znamenat nic jiného, než že na pár desítek minut vyměním mnohdy pořádně nevděčnou práci novináře za práci krmiče zvířat. Pravidelní čtenáři Deníku vědí, že v cirkusu Jo-Joo jsem krmil mimo jiné tygry a u Berousků jsem podstrojoval jejich slavným medvědům, a tak musím zavítat i k šelmám, kterými je proslulý Cirkus Humberto – ke lvům.
Krmím lvíče
„Máme třináct lvů, což je mezi cirkusy a zoologickými zahradami v republice největší smečka, a i v rámci Evropy se řadíme mezi elitu. Jde o lvy pustinné, kteří žijí v Africe. Jeden dospělý lev sežere denně sedm kilogramů masa, a tak je to finančně velmi náročné,“ říká mi po přivítání vnuk principála Hynek Navrátil a ukazuje šelmy, které mohou znát i filmoví diváci. Jeden z těchto fešáků si zahrál v komedii Saturnin, další byli k vidění v jednom polském velkofilmu. Pak mi ale Navrátil zasazuje velkou ránu, neboť nemohu dospělé lvy krmit. „Teď jsou lvi společně, na krmení ale musí být každý zvlášť, neboť by mohlo dojít k šarvátce a mohli by se zranit,“ vysvětluje a zároveň prozrazuje, že lvi jednoznačně upřednostňují koňské maso.
Jednoho ze lvů ale přece jen nakrmit mohu a zvláště kolega David, který má stále v živé paměti, jak ho před rokem při fotografování kousnul do zadku neposedný tygřík, s povděkem kvituje, že jde o teprve měsíc a půl staré lvíče. Abychom ho mohli vyndat, musí ale pracovníci cirkusu nejprve zahnat jeho maminku Belu do sousedního kotce, který obývá majestátní lev Max, prckův otec. Pak už se mohu se lvíčkem pomazlit. Chvilku připomíná plyšáka, ale brzy ho začnu nudit, a tak po mně začne šplhat. Zatne mi do ramene drápy tak, že usoudím, že je na čase, aby šel na zem a dostal svoje mlíčko, protože maso ještě nemůže. Zatímco Zina pije z misky, její otec Max se nás snaží zasáhnout proudem moče, naštěstí neúspěšně. A příliš přívětivě se na mě netváří ani ve chvíli, kdy vracím lvíče do sousedního kotce, a tak je mi to jasné – z nás dvou kamarádi nebudou.
Rohlíky medvědům
To už ale opouštíme lvy a přesunujeme se k medvědům. „Máme tři, teď je budeme krmit pečivem,“ říká mi Navrátil cestou ke klecím a dává mi igelitku s rohlíky. Ve chvíli, kdy vytáhnu rohlík, začnou mladí medvědi ve společném kotci tak vyvádět, že mám pocit, že vylomí mříže. Rohlík musím dát po medvědici okamžitě i jejímu bratrovi, protože žárlí a vyvádí jako blázen. To starý medvěd vedle je mnohem klidnější a v poklidu se nechává krmit. Igelitka je prázdná, než by člověk řekl švec, a tak je čas podívat se na další zvířata. „Máme zebry, koně, lamy, poníky, velbloudy, kozy, oslíky, královské pudly a krajtu,“ vypočítává Navrátil.
Krmit všechny není čas, a tak zavítám k velbloudům, kteří ve mně vyvolávají vzpomínky na dovolenou. S pomocí vidlí jim dávám seno, ale moc jim nejede. Raději se snaží dosáhnout na zelenou trávu, a tak je nakrmím z ruky různými lupeny, které natrhám na místech, kam nedosáhnou.
Krajta kolem krku
Na závěr musíme ještě zavítat k chovateli hada, toho si nemohu nechat ujít. „Je to krajta tygrovaná. Je jí šest let a váží kolem patnácti kilogramů. Za týden spotřebuje jedno až dvě morčata,“ ukazuje svého mazlíčka mladík a dává mi ho kolem krku. Nelhal, žádný drobeček to opravdu není.
Už je ale čas na loučení, a tak se ještě ptám, kdy mohou lidé představení navštívit a která tři nejlepší čísla by si neměli nechat ujít. „Do Klatov jsme přijeli po osmi letech, naše představení trvá i s přestávkou více než dvě hodiny. Hrajeme vždy v 17.30 hodin, v neděli pak od 11 hodin. Kdybych měl něco vyzdvihnout, tak to budou určitě lvi, medvědi a máme také výborného klauna, který diváky zaručeně pobaví,“ uvedl na rozloučenou Navrátil.
-4°C
-2°C
