Modrá fabie dvakrát lehce nadskočila a na kopci zvaném Bukovák náhle vypověděla službu. Narychlo smontuji výstražný trojúhleník, stavím jej do patřičné vzdálenosti a vracím se k vozu. Jako žena si bohužel nedokážu poradit, jak vyzrát na náhle nejedoucí vůz. Doufám, že někdo z projíždějících řidičů bude ochoten pomoci.


Test, ve kterém jsme předstírali poruchu vozidla a sledovali reakce řidičů i jejich snahu pomoci, provedl Deník na území celé republiky. Na Klatovsku jsme pro test zvolili jednu z nejfrekventovanějších silnic – hlavní tah z Klatov na Sušici a Horažďovice, konkrétně na kopci zvaném Bukovák. Vybrali jsme záměrně úterní dopoledne, kdy byla obloha zatažená a s drobnými přestávkami pršelo snad celých 24 hodin.


Je 11.50 hodin a postavením výstražného trojúhelníku začíná hodinová zkouška řidičů. Sotva se vrátím k ´porouchanému ´ vozu a otevřu kapotu, tvář mi ohodí dešťová sprcha od jen pár centimetrů ode mě projíždějícího červeného kamionu. Projel navíc tak rychle, že vítr od jeho kol otočil výstražný trojúhelník a je třeba jej znovu dát do správné polohy tak, aby jej další řidiči nepřehlédli.


Vracím se znovu k vozu a slyším, jak za vozem přibrzďuje kamion. „Tak si říkám: Sakra, ženská a hrne se pod kapotu motoru. To bude určitě malér,“ usmívá se řidič Václav Kellner a vysvětluje, proč se rozhodl zastavit a pomoci. Za volantem náklaďáku už jezdí od svých osmnácti let, a když je na silnici třeba, rád a ochotně pomůže.


Vysvětluji mu, že moje auto je naprosto v pořádku, jen v rámci Deníku provádím test, zda řidiči jsou ochotni pomoci. Kdybychom měli projíždějícím lidem za volanty rozdávat známky, pak by Václav Kellner určitě dostal jedničku.


Následujících 40 minut našeho testu nezastavil nikdo, a to i přesto, že hustota projíždějících vozidel je zde zhruba 20 až 30 aut za minutu. Ve 12.32 hodin pomalu přibrzďuje bílá octavie. Za volantem sedí dva policisté. „Copak, mladá paní, potřebujete nějak pomoci?“ nabízí se muži zákona. I jim poděkuji za ochotu a vysvětluji jim účel svého postávání u silnice. „A kolik lidí zastavilo?“ ptá se jeden z policistů. Nad mojí odpovědí, že oni jsou druzí, kroutí hlavou.


Přesně po hodině skládám trojúhelník zpět do zavazadlového prostoru auta a s kolegou, který vše fotil a natáčel na video z nedalekého lesa, se vracíme do redakce. Výsledek testu? Jen dva řidiči, kteří byli ochotni pomoci člověku s porouchaným vozidlem. A jen pro zajímavost: Psala mi e–mail kolegyně, že cestou z Domažlic u Kdyně postávaly dvě redaktorky z Deníku u stojícího auta. „Asi jim nejelo,“ stálo ve zprávě. I ona se zařadila do domažlických statistik řidičů, kteří figuranty při testu jen míjeli.