Hasičstvu zdar, požáru zmar!

O tom, jak bojovat s ohněm, přemýšleli  naši předci od pradávna. Většina staveb tehdy bývala dřevěná,  a tak se požáry objevovaly poměrně často. Mnohdy vyhořela celá města nebo vesnice téměř do základů. A tak se města i obce snažily vymýšlet, jak se ochránit.

Patenty a nařízení

Ve středověku se tato situace řešila například tím, že byla vydávána různá omezující opatření ohledně řemesel, která pracovala s otevřeným ohněm. Byly to např. kovárny, sladovny a všechna další řemesla, která otevřený oheň využívala jako jeden z hlavních výrobních prostředků ke své činnosti. Tyto dílny byly často pro jistotu přesunuty za městské hradby, aby dílny byly stranou běžné zástavby. Prvním zásahem, který zaznamenal vznik organizované hasičské ochrany, jsou patenty vladařů Marie Terezie a Josefa II. Ti například nechali povinně zřídit ve městech i vesnicích posty ponocných. Ponocný měl dlouhá léta mimo jiné za úkol včas zpozorovat požár a troubením na roh přivolat pomoc. V nařízeních Marie Terezie se už hovořilo o tom, že musí být určen velitel a organizátor hasebních prací. Tím pověřeným byl rychtář, který musel v případě požáru organizovat záchranné práce. Zajímavé bylo, že hašení velkých požárů se museli v případě nutnosti zúčastňovat obyvatelé až do vzdálenosti jedné české míle. Radnice musely nakoupit základní hasební nářadí, jako byly vědra na vodu, háky a žebříky. Všechny obce musely mít dokonce určený zdroj, odkud se bude voda při požáru brát. Pokud v místě nebyl rybník, řeka nebo potok, vznikla povinnost vykopat obecní studnu, která byla oficiálním zdrojem vody.

Od 18. století existovala i celá řada preventivních opatření. Bylo například zakázáno dělat dřevěné komíny, kolem kamen a pecí nesměly být dřevěné podlahy, na půdách se nesmělo nic sušit na otevřeném ohni a lůj se nesměl škvařit v nočních hodinách. Zajímavé také je, že dokonce ani schody na půdu nesměly být dřevěné. Mnohá tato nařízení se ale nedodržovala a lidé si s nimi rozhodně hlavu nelámali.

První stříkačky

Rozvoj  zakládání hasičských sborů v Čechách začal až v 19. století. Ale  v 80. letech 18. století  již byly nakoupeny do různých míst klatovského okresu první hasičské stříkačky. Klatovští měli stříkačky dokonce hned dvě. Roku 1784 zakoupilo svoji první stříkačku také město Sušice a v první čtvrtině 19. století ji pořídilo také město Strážov a další.
Nejstarší český dobrovolný hasičský sbor byl založen roku 1864 ve Velvarech (o několik let jej v Čechách předběhl německý dobrovolný hasičský sbor v Liberci). V té době už ale existovaly profesionální hasičské sbory v Praze a na dalších místech.

V Klatovech se o založení hasičského sboru začalo intenzivněji mluvit v roce 1869. První snahy o zlepšení hasičské ochrany v Klatovech nastaly v rámci organizace Sokol. V prvopočátcích se totiž uvažovalo o tom, že hasiči budou jeho speciálním odborem. Aby se získaly informace a zkušenosti, vyslal Sokol Klatovy do Prahy „na zkušenou“ svého člena Josefa Portha. Ten měl u pražských profesionálních hasičů zjistit, jak má hasičská jednotka fungovat, jaké má mít vybavení a jak se hasiči mají v případě požáru vlastně chovat. Do Prahy byl vyslán celkem dvakrát. O tom, co v Praze skutečně dělal se jen spekulovalo, protože po jeho návratu domů k založení hasičského odboru v Klatovech nedošlo. A to i přesto, že mu Sokol hradil veškeré náklady spojené s pobytem v Praze.

Ke skutečnému zřízení hasičského odboru v rámci Sokola došlo až na valné hromadě 26. prosince 1872. Sokol požádal město Klatovy o finanční příspěvek na nový odbor. Město Klatovy snahu podpořilo částkou 1000 zlatých na nákup uniforem, vybavení a nářadí i náčiní. Tato organizace se však ukázala jako nepříliš účinná.

Požár rozhodl

Teprve velký požár, který roku 1873 postihl tehdejší Říšské předměstí v Klatovech, které vyhořelo do základu a oheň nadělal mnoho škod, vyburcoval klatovskou radnici k tomu,  aby vzala iniciativu do svých rukou a podnikla veškeré kroky k založení řádného sboru dobrovolných hasičů, jehož členové by byli řádně vycvičeni a proškoleni pro činnost při požáru. Jedním z nejhlasitějších kritiků tehdejšího neutěšeného stavu byl klatovský tiskař Maxmilián Čermák, který byl i jedním z aktivních členů nově vznikajícího sboru. Město Klatovy pozvalo profesionálního hasiče Václava Kohla, který 17. 8. 1874 na dvoře starého semináře pod Černou věží začal s výcvikem prvních 51 dobrovolníků, kteří se do nového hasičského sboru do té doby přihlásili. Dne 21. srpna 1874 se Sokol rozhodl, že plně přenechá hasičskou iniciativu městu a ze své pokladny  převede část zbylých peněz. Předal i hasičské vybavení, které zakoupil. Tak byl v Klatovech založen sbor dobrovolných hasičů. Klatovští dobrovolní hasiči od té doby fungují do současnosti. Pomáhali se založením sborů v okolí. V té době tak na Klatovsku vznikají například sbory v Janovicích (1875), Strážově (1875), Plánici (1875), Švihově (1879) a Horažďovicích (1878).

Vlastní časopis

Zajímavé je také to, že Sbor dobrovolných hasičů v Klatovech mimo svoji hasičskou činnost začal z iniciativy Václava Kohla a Maxmiliána Čermáka vydávat v roce 1882 časopis Český hasič, což byl prvním odborný časopis v Království Českém.

(Podklady pro článek Deníku poskytl archivář Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech Jan Jirák)