FOTO: Straka a spol. si pobyt v ústavu užili

Mezi tamní klienty zavítali spolu s dalšími hosty i tři slavní plzeňští hokejisté – Martin Straka, Tomáš Vlasák a Jaroslav Modrý. Odpovídali na všetečné dotazy a parádně se přitom bavili nejen oni, ale i „děti“ z ústavu. Ty se slavnými jmény nenechaly zahanbit a také předvedly, co umějí.

Setkání odstartovalo přání krajského radního Miroslava Brabce, aby plzeňští hokejisté letos získali vytoužený titul, což se v sále setkalo s bouřlivým ohlasem, neboť klienti ústavu občas jezdí do Plzně fandit. Někteří proto přišli na setkání v plzeňských hokejových dresech.

Pak své umění ukázala ústavní taneční skupina Bystřinka a poté již začaly padat otázky. Hokejisté odpovídali, jak vypadá jejich den, co jedí, jestli chtěli být profesionálními hokejisty, ale i třeba na to, jakého mají rádi herce či zpěvačku. Padl i dotaz, zda si nemyslí, že jsou teď v Plzni tak trochu v pozadí zájmu fanoušků, když jejich fotbaloví protějšci se vezou na úspěšné vlně, vyhráli titul a hrají evropské poháry. „Fotbalistům fandíme a doufáme, že se nám podaří to, co jim, že taky zvedneme trofej nad hlavu,“ reagoval Straka.

Jeho i jeho dva slavné parťáky z dresu Indiánů dokázali velmi bezprostřední a velmi upřímní klienti domova někdy doslova „odbourat“. Například, když se poté, co Modrý řekl, že už mu je čtyřicet, z davu ozvalo „no to je tedy dost“. Nebo když si šéf hokejové Plzně dělal legraci ze svého kamaráda Vlasáka, že má doma lamborghini. „Jo, možná malý do skříňky,“ přiletělo z davu a celý sál se opět rozesmál. Všichni se parádně bavili i ve chvíli, kdy jeden z klientů, kteří trpí různými stupni mentální retardace, přišel k hokejistům a řekl, že má rád fotbal, ale hokej ne. „Tak to bychom asi už měli jet, co?“ zeptal se ho Straka. „Jo,“ dostalo se mu upřímné odpovědi za smíchu všech přítomných.

Jinak ale byli hráči zasypáni slovy pochvaly a sliby, že jim „děti“ z ústavu opět zase přijedou fandit. Aby jim to slušelo, dostali od klubu různé dárky. Na oplátku muži a ženy hokejistům nejen zatančili, ale i zazpívali a zahráli.

„Bylo to super. Byl jsem jim fandit v Plzni, tak jsem rád, že jsem je teď tady viděl a ještě jsem jim mohl zahrát na klavír. Tleskal mi i Straka,“ neskrýval nadšení Petr, věkem dospělý, ale duší dítě. „Bylo nám tu strašně moc fajn. Všichni byli upřímní, což vždycky není pravidlem,“ okomentoval setkání Vlasák a jeho nadřízený a kamarád v jedné osobě Straka dodal: „Na taková setkání jsem zvyklý, všude ve světě je to běžná záležitost. Vždy je to zajímavé, člověk se tam něco naučí. Určitě jsme si to užili my i oni, úplně perfektní je právě ta bezprostřednost. Oni to poví tak, jak to cítí.“

„Tato akce byla v našich snech už v loňském roce. Do Plzně na zimní stadion jezdíme zhruba dvakrát do roka, kluci jsou hokejoví fandové a někteří i aktivní sportovci. Vidět tady hokejisty, moci si na ně sáhnout nebo se s nimi vyfotit, to byl pro ně obrovský zážitek,“ uzavřela akci ředitelka domova Kateřina Šimková, která na setkání přišla ve Vlasákově dresu, ale odcházela ve Strakově. Martin se totiž „už na to nemohl dívat“, a tak jí dal svůj dres s číslem 28. A přidal slib, že by se hokejisté mohli s klienty domova utkat třeba ve fotbalovém zápase.