Více než tři miliony korun dala obec Červené Pořičí za nákup budovy bývalého hostince, protože byl zavřený a lidé se neměli kde scházet. Upadal i spolkový život. Jiné prostory, kde by se místní organizace mohly scházet, v obci totiž nejsou. Zastupitelstvo obce rozhodlo už v roce 2006, že budovu koupí a upraví na spolkový dům. Podařilo se jim sehnat prostředky na kompletní rekonstrukci zařízení, vytápění i kuchyni.
„V současné chvíli je dokončena druhá etapa, a to venkovní terasy s bezbariérovým přístupem a na to navazující propanbutanové hospodářství,“ informoval starosta Karel Karásek.

Teď, když hostinec konečně funguje, zeje prázdnotou. Místní občané si raději „narážejí“ sudy doma a do hostince přijde pár lidí, kteří se tu zastaví při náhodné projížďce obce ve směru na Plzeň nebo Klatovy.

„Vůbec nevíme, zda má cenu pokračovat v rekonstrukci. Místním lidem zařízení neslouží. Kdyby nebylo těch cizích, museli bychom hospodu zavřít. Teď sháníme peníze na zřízení spolkových místností a bytu pro správce. Uvidíme, zda nám bude dotace poskytnuta. Situace v obci nás moc mrzí. Ve spolkovém domě totiž vzniknou jak prostory, které budou využívat spolky, tak nové fitcentrum a uvažujeme i o tom, že v blízkosti hostince vybudujeme časem i víceúčelové hřiště,“ doplňuje informace Karásek.

„Je jiná doba. Lidé šetří, kupují si levná piva v různých supermarketech a nebo se složí několik lidí a koupí si sud piva na doma. Pivo je vyjde na zhruba třináct korun. To je pořád méně než v hospodě, kde za něj dáte kolem 18 korun,“ říká jeden z červenopoříčských občanů, který nechtěl být v souvislosti s návštěvností hostince zmiňován. Přiznal ale, že do hospody také nechodí.

„Nic nemám proti současné provozovatelce zařízení, je to slušná ženská, výborně vaří. Jen personál který si pořídila k obsluze hostů, není optimální. V tom bude asi zakopaný pes,“ myslí si místní občan.

„V dnešní době je velký problém sehnat kvalifikovanou pracovní sílu do restaurace. Na každé hospodě najdete v dnešní době ceduli, že hledají servírku a nebo kuchaře. Měla jsem požadavek i na úřadu práce a pořád nic. Už jsem z té situace bezradná. Jsem ráda za paní, kterou tu mám. Možná se to lidem nelíbí, ale není žádné jiné východisko. Mladým lidem se prostě dělat nechce. Sama na všechno nestačím. Musím zajišťovat zásobování, každý den vařit, nemůžu být ještě na place,“ popisuje situaci provozovatelka zařízení Vlasta Podroužková.