Střet literárních osobností na Chodsku

Z tohoto hlediska by škodilo věci, kdybychom přehlédli proměny vztahu mezi Jindřichem Šimonem Baarem a Janem Vrbou. Oba jsou nosnými zjevy literatury Chodska a bezpochyby mají své oprávněné místo v české literatuře obecně, byť vklad do ní je přirozeně odlišný už z hlediska tematického výběru. Nicméně přírodní prozaik Vrba a na společenskou realitu zaměřený Baar dospěli nezávisle na sobě k jednomu styčnému bodu intelektuálních zájmů k chodské historii. A právě rozdílný výklad minulosti otřásl vztahem obou spisovatelů. Někdejší sympatie mužů, jejichž klenečské matky byly sestřenice, vášnivý spor o historickou pravdu zcela zastřel. Zapomenuto bylo i to, že Baar Vrbu oddal (ten se 20. 9. 1918 oženil s Domažličankou Jindřiškou Milotovou).Když Jan Vrba vydal v r. 1924 spis tří přednášek nazvaný Chodsko pod Haltravou, Baar na to reagoval rozhorleně a neúprosně napsal rukopis Nehistorická historie, který je polemikou s Vrbovým pojetím chodských rebelií. Baar zde hodnotí nejprve dosavadní činnost Vrby historika: „Vrba šíří svojí beletrií už delší dobu na Chodsku falešné představy, vymýšlí si zvyky, jichž tu nikdo nezná, a mluví nářečím, kterým se tu jakživo nemluvilo a nemluví.“ Pak s důkladností znalce rozpitvává celé Chodsko pod Haltravou. Rozsah článku nedovoluje obšírnou informaci o Baarově oponentuře, a tak alespoň ve zkratce: Chodové vůbec nebyli příkladnými husity a jejich odpor vrchnosti má motiv hospodářský, nikoli náboženský, jak Vrba předkládá.Venkoncem zájemci o spor Baar Vrba mohou do Nehistorické historie nahlédnout například v horšovskotýnském okresním archivu, neboť po Baarově smrti vyšel spisek tiskem, a to zásluhou archiváře Františka Teplého. Snad jen podotkněme, že by bylo omylem pohlížet na popsanou při jako na pikantnost. V polemice, ve střetu názorů se přece vždycky diferencovaly kvality myšlenkového odkazu.

Čtenář reportér

Miroslav Vejlupek (Čerchovský)