A zkušený obránce hned po kruté porážce 2:7 s brněnskou Kometou, která hokejové Indiány z Plzně vyšoupla z boje o titul, také oznámil definitivní konec kariéry.

„Žádné příště už nebude,“ prohlásil jednačtyřicetiletý matador ještě plný zklamání z nevydařeného rozloučení.

„Představy jsem měl jiné, ale dopadlo to takhle. Ani nemám chuť mluvit o svých pocitech,“ komentoval posmutněle vyřazení Modrý.

Plzeňský dres s číslem 44 oblékal třetí sezonu.

Už loni touhle dobou rodák z Českých Budějovic, který většinu své kariéry válčil v zámořské NHL, oznámil, že končí s hokejem a s rodinou odletěl do Ameriky, aby za mořem začal další životní kapitolu.

Jenže touha po vzruchu hokejových bitev i vábení přítele a plzeňského šéfa Martina Straky přitáhla Modrého zpět mezi Indiány.

Do Plzně jste se vrátil pro úspěch. Je jím zisk bronzu, který tým vybojoval po dvanáctileté pauze?
Teď je to těžké hodnotit. Až se jednou ohlédneme, tak si asi řekneme, že nešlo o neúspěch. Ale vždy je možný různý pohled. Vždyť jsme už nemuseli postoupit přes čtvrtfinále. Ale i přes ty kostrbaté výkony jsme si našli cestu, jak Zlín udolat a postoupit dál. A v semifinále proti Kometě jsem doufal, že se uvolníme psychicky, a začneme hrát lepší hokej. Jenže to se nestalo a naopak soupeř měl speciální sezonu a vše mu sedlo.

Tušíte, proč plzeňský tým nedokázal v bojích o titul navázat na skvělé výkony ze základní části, kdy své soupeře válcoval?
Tak play off je zcela jiná soutěž než dlouhodobá část. A hlavně, my se pořád bavíme jen o nás, ale je třeba také říci, že jak Zlín, tak v semifinále Kometa hráli výborný hokej. Měli pohyb, nasazení a řadu šikovných hráčů, kteří se dokázali prosadit. Jen škoda, že proti Kometě nám utekl už začátek série a tohle manko jsme pak už nesmazali. Ono je to znát, když musíte běžet pořád do kopce a něco dohánět.

Vy osobně jste určitě stál hodně o to dojít až na vrchol.
Tak jistě. Kdo by nechtěl vyhrát, sáhnout si na pohár pro vítěze extraligy. Ale hlavně jsem chtěl být součástí týmu. Pomoct mu, být platným hráčem. A i když jsem věděl, že nebudu rozhodovat zápasy, tak jsem šťastný, že jsem dostal šanci zahrát si znovu s hráči, jako je Martin Straka, Tomáš Vlasák nebo Jirka Hanzlík. A tohle jsem si užíval.

Bylo pro vás těžké si připustit, že tohle bude skutečně vaše poslední sezona?
Ani ne. Jak jsem říkal, je čas dát prostor mladým klukům. Třeba Jakub Jeřábek i David Růžička odehráli v play off výborné zápasy. Občas to z jejich strany bylo sem tam ještě neurovnané, ale hlavně proto, že my starší jsme jim moc nepomohli. Ale mají na čem stavět.

Takže vás těší, že jste přispěl k rozvoji vašich případných nástupců?
Určitě. I mně kdysi ti zkušení borci dali velkou školu. Ukázali, jak se připravit na trénink, na zápas, čeho se vystříhat. A to i v detailech, na které přijdete až po spoustě let, a nebo také nikdy. Já jsem se teď snažil tohle vše předat zase dál.

Takže až vám Martin Straka v prosinci zavolá, že s vámi počítá, co mu odpovíte?
Že do Plzně kdykoliv rád přiletím, ale jen se podívat.