PŘIVÍTÁNÍ VE KDYNI
Na kdyňském náměstí na ně čekaly desítky lidí. Přivítáni byli vodní slavobránou, chlebem, solí a obyčejnou vodou. U jejich příjezdu nechyběl ani starosta Kdyně Jan Löffelmann, který jim v apartním čínském kloboučku poděkoval za reprezentaci města.

Ještě než se čtveřice cestovatelů mohla po více než měsíci obejmout se svými blízkými, musela projít řádnou dezinfekcí, o niž se postaraly místní dívky v ochranných oblecích, a očkováním, kterého se ujal otec jednoho z cestovatelů Petr Suastika.

„Je to nutné. Vrací se ze zemí ve střední Asii, kde se setkali s řadou infekčních nemocí, tak aby nám sem nezatáhli nějakou tu nemoc," řekl s úsměvem a přímo labužnicky vstříkl očkovací látku – becherovku – do úst všech čtyř mladíků.

Pak už se kluci konečně mohli obejmout se svými rodiči a přítelkyněmi a napít se českého piva.
„Projeli jsme devatenáct států, ujeli devatenáct tisíc kilometrů, jeli pod hladinou moře a následně ve výšce čtyř a půl kilometru. Jedli jsme exotická jídla, zapíjeli je litry čaje a vodky. Přes všechny překážky jsme to nevzdali a dojeli zpátky domů," nechali se slyšet cestovatelé.
„Všem moc děkujeme za podporu a za přivítání. Bylo to úžasné nečekali jsme, že tu bude tolik lidí, vzhledem k tomu, že je všední den a že to bylo tak narychlo. I to divadýlko na začátku bylo super."

Na kdyňské náměstí dorazil i Jakub Rubáš, kterého zdravotní potíže donutily přerušit cestu, a musel se předčasně vrátit domů.
„Tři dny jsem strávil v nemocnici v Biškeku, hlavním městě Kyrgyzstánu, pak mi pojišťovna zařídila převoz do ČR. Nemocnice tam vypadala jako u nás za II. světové války. Kovové postele s drátěnkou, kde místo matrace byla hozená duchna a jako přikrývka sloužilo obyčejné prostěradlo," popsal svůj zážitek Rubáš.

NA CO SE PŘI NÁVRATU DOMŮ NEJVÍC TĚŠILI
„Samozřejmě na rodinu, přítelkyně a kamarády, ale také na slušný záchod, pivo, postel a české jídlo. Na čtvrtek jsme spali u babičky v Chrudimi a ta nám na přivítanou udělala knedlo-zelo-vepřo. Doma si pak každý z nás objednal další echt česká jídla, jako svíčkovou, řízek s bramborovou kaší, španělské ptáčky a guláš."

NEJHORŠÍ ZÁŽITEK Z CESTY
„Když jsme ilegálně překročili hranice z Kazachstánu do Uzbekistánu, zastavila nás armáda. Vojáci na nás něco křičeli, ale my jim nerozuměli. Mířili na nás zbraněmi a my museli ven z auta s rukama nad hlavou," popisují svůj nejhorší zážitek Jan Suastika a Ondra Šmolík.
„My jsme jeli ve druhém autě a klukům jsme se smáli, protože jsme si mysleli, že je to zas jen nějaké divadýlko. Nebylo," říká Dušan Marklík.

VRÁTILI SE JEN S JEDNOU FELICIÍ
„Ta porouchaná felicie byla ekologicky zlikvidovaná. Když jsme jeli tam ve dvou autech, střídali jsme se za volantem po půl dni. Zpátky jsme jeli ve třech jedním a byli jsme už tak unavení, že musel řídit i Dušan, a to jsme se opravdu báli," říká Suastika a Marklík.
„Nechápu, proč se báli. Já jsem přece výborný, ale opravdu výborný řidič," oponuje kamarádům s úsměvem Dušan.

DALŠÍ CESTOVNÍ PLÁNY
Kluci už mají v hlavě nápady na další dobrodružnou cestu. Prozradit nic nechtějí, proto odpovídají humorem sobě vlastním.
„Už se nám v hlavě něco rýsuje. Musíme nejdřív zjistit, zda se to vůbec dá zrealizovat. Jestli jdou přidělat křídla a vrtule na auto, aby mohlo lítat, nebo jestli se z něho podaří udělat ponorku."

Na svém facebooku kluci vzkazují.
„Slavíme návrat o sto6. Kdo nás dnes nestihl, nemusí doma brečet v koutě. Další přivítání bude oficiálně v pátek na festivalu Chodrockfest, který se koná během Chodských slavností v Domažlicích. Čas upřesníme, těšíme se :)."