Brusič skla Jiří Jirman z Kašperských Hor se podnikání věnuje už od roku 1990. Jeho výrobky znají zákazníci nejen na Šumavě, ale i po celé republice a za hranicemi. Jiří Jirman dnes ale přiznává, že ekonomická krize výrazně postihla i jeho obor a on dnes musí hledat i další zdroje obživy.

Jak jste se vlastně ke sklářství a broušení skla dostal?

Když jsem byl malý kluk, viděl jsem v televizi nějaký pořad o sklářích a brusičích a mně se to prostě zalíbilo. Chtěl jsem si to zkusit. Nakonec jsem se vyučil pro sklárnu v Anníně, kde jsem také do osmdesátých let pracoval. Po roce 1990 jsem se rozhodl začít v oboru sám podnikat. S přestávkami se tak řemeslu věnuji 26 let. Začínal jsem ve sklepení bytové jednotky v centru Kašperských Hor, kde jsem měl dílnu a kde byl i obchod. Pak jsem si postavil vlastní dům a tam přestěhoval jak dílnu, tak obchod.

Čemu se přímo věnujete?

Ozdobnému sklu. Má brusírna se věnuje broušení skla nepříliš tradičním způsobem, a to broušením sodnodraselného skla matovým brusem a pískováním. Nic pro nás není nemožné. Chcete-li na skleničku, láhev od vína nebo na půllitr vypískovat svoji podobiznu, klidně přijďte. Zdobíme skleničky, vázy, talíře, děláme různé sady ke svatbám či výročím, poháry pro sportovce i hasiče. Těch možností a nápadů je obrovské množství. Vedle klasiky se pouštíme i do moderních prvků, takže si u nás každý vybere, co potřebuje. Dekory jsou u nás broušeny na způsob lupičského a ryteckého stylu.

Kolik času musíte svému podnikání věnovat?

Malí živnostníci věnují svému podnikání téměř 24 hodin denně. I když spíte, zdá se vám o tom, co bude zítra. Na nic nesmíte zapomenout.

Má vůbec živnostník čas na dovolenou, na zábavu a podobně?

Poslední dva roky si na dovolenou ten týden za rok vždycky vyšetřím. Předtím téměř dvacet let jsem na odpočinek a dovolenou určitě čas neměl.

Co vás v podnikání nejvíce trápí?

Asi to, že si nemůžeme zdravotní a sociální pojištění odečítat z daní. To je totiž poměrně vysoká částka. Vím, kam s tím stát míří, je to dobře vymyšlené, ale malé živnostníky to výrazně zatěžuje.

Co vás v podnikání těší?

Největší potěšení z podnikání mám tehdy, když nemusím neustále sledovat hodinky. Když si ráno přispím a vím, že ten čas musím dohnat večer. Jsem si svým pánem a je jen na mně, co pro své štěstí a úspěch v podnikání udělám.

Zapojuje se rodina do vašeho podnikání? Budete mít následovníky?

Pokračovatele u nás v rodině nenajdete. Syn i dcera si jdou vlastní cestou, mají své vlastní zájmy a aktivity. Ale samozřejmě i oni museli pomáhat v podniku, když bylo třeba.

Je problém sehnat v dnešní době kvalitní zaměstnance?

Míval jsem zhruba 8 – 9 zaměstnanců. Dnes se podniku věnuji sám. Krize mi prostě nedovoluje držet si další lidi. Trvá to už dva roky. Když jsem si ale tehdy vybíral lidi do výroby, raději jsem si bral pracovníky přímo z ulice a sám jsem si je zaučil. Byl jsem spokojený. Dnes je taková situace, že si musím hledat další zdroje obživy. Brusičství mě už neuživí, přesto si ho chci ponechat a dál se mu věnovat. Živit mě ale už musí něco jiného. Bohužel.

Je ve vašem oboru konkurence?

Bývala. Dnes je nás na Šumavě od Lipna po Klatovy tak šest sklářů. Každý se specializujeme na něco jiného a občas si dokonce dohazujeme nějaký kšeftík.

Kdy podle vás bylo pro vaše podnikání nejlepší období?

Řekl bych, že to byl rok 1991. Tehdy byl trh hladový po zdobeném skle a prodávalo se naprosto všechno. Výrobky nakupovali ve velkém jak domácí odběratelé a zákazníci, tak Němci, kteří po revoluci přijížděli na Šumavu.