Kus železa změní Miloslav Trefanec v umělecké dílo

Vyrábí věci s láskou a péčí, každý kus, který projde jeho rukama je originál. Svoji práci dělá už 54 let a stále má tuto práci rád a za nic by ji nevyměnil.

Za své umění získal v roce 2002 titul Nositel řemesla. Jezdí k němu i lidé na exkurze, například z Bavorska, z Japonska, ze Švýcarska, z Ameriky.

Důvodem, proč jsem za panem Trefancem přišla je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana klatovského regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Tip na kováře Miloslava Trefance zaslala obdivovatelka jeho umění Iva Sýkorová. Jelikož po spatření několik prací Miloslava Trefance usoudila, že taková práce už se jen tak nevidí, a že jeho práce jsou uměleckým dílem.

Nejlepší odměnou pro Miloslava Trefance je, když zákazník od něj odchází spokojený, když je s jeho prací spokojený a zase se na něj s další prací rád obrátí.

Miloslava Trefance jsem se zeptala na tajemství jeho úspěchu.

Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se vaši zákazníci stále vracejí?
Většina kovářů pracuje s polotovary, které si nakoupí, ale to já nedělám. Jediné co nakupuji je materiál, jinak si vše vyrábím sám. Proto je každý můj výrobek jiný, nikdy jsem neudělal dva stejné výrobky. Dělám vše s láskou, péčí a fantazií. Snažím se, aby si na moji práci nemohl nikdo stěžovat, aby byli zákazníci spokojeni. Práce kováře je těžká, zpocená, špinavá, ale vždy krásná. Pokud má někdo zaměstnání jako koníček, tak je to úžasná věc. A tak to mám já.

Na co se těšíte vždy po dni plném práce?
Vždy jsem se nejvíce těšil na práci, o které jsem si myslel, že ji nezvládnu. Nyní skoro každý večer jezdím ke kapličce, kterou jsem před léty opravoval, tam si posedím a je mi dobře. Jinak se mi moc líbí Šumava, tu bych navštěvoval každou chvíli, kdybych měl čas.