Mistrovství světa se konalo v areálu vodních sportů Čunovo v Bratislavě na extrémně těžké trati s velkým průtokem vody a velkým převýšením. Mistrovství světa na Slovensku se zúčastnili závodníci z více než padesáti zemí světa.

Antonie Galušková se v Bratislavě v šestnácti letech stala mistryní světa v individuální kategorii. První náznak možného úspěchu byl vidět již v kvalifikaci, kdy Antonie ze šedesáti startujících dívek ve své kategorii do 18 let zvítězila. V semifinále pak skončila pátá. „Finálová jízda juniorek byla pravděpodobně nejdramatičtějším finálovým vystoupením celého mistrovství světa. Z desátého místa postupující Lucii Nesnídalové (ČR) neskutečně vyšla finálová jízda a vylepšila nejlepší semifinálový čas o více než 2 sekundy. To jí nakonec stačilo na bronzovou medaili. Domácí závodnice Eliška Mintálová vzápětí čas ještě o 0,6 s vylepšila. S napětím se čekalo na další závodnice, ale bylo již jasné, že získat medaili bude hodné výkonu mistra,“ uvedl trenér KVS Sušice a otec Antonie a Karolíny Vladislav Galuška.

Na start Antonie najížděla s tím, že bude muset zajet bez chyb a k tomu neskutečně rychle. „Chyba však přišla na jedenácté brance v podobě doteku a následné dvousekundové penalizace. Od té chvíle Antonie věděla, že začíná boj o každou setinu sekundy. Zbytek trati předvedla dokonalý koncert, na několikametrovém skoku před cílem zvaném Niagára předvedla průjezdy, které braly dech,“ popsal Antoniinu jízdu Galuška.

Průjezdem cíle Antonie stlačila čas na zlato o dalších 0,88 s. Ani jedna z následujících čtyř dívek poté nedokázala čas Antonie překonat. „Když jsem najížděla do posledních bran, říkala jsem si, že mě chyba na jedenácté bráně bude asi mrzet. Když jsem ale do cíle dojela s náskokem 0,88 sekundy, rozbrečela jsem se radostí. Na výsledky ostatních holek jsme čekaly společně s mojí reprezentační parťačkou Luckou ve stanu pro tři vedoucí závodníky a prožívaly jsme to hodně. Hlavně při poslední závodnici, kde se rozhodovalo, jestli nám zůstane první a třetí místo. Pak už ani nevím, co se dělo. Všichni nás objímali, bylo to naprosto neuvěřitelné,“ popsala Antonie pocity vítězky.

TÝMOVÉ ZLATO

Druhá členka oddílu KVS Sušice, Antoniina starší sestra Karolína, neměla svůj den. Mezičas v semifinálové jízdě jí stačil s přehledem na třetí místo, jenže stačil jeden špatný záběr, neprojela dvanáctou branku, a poprvé se na mistrovství světa nepodívala do finálové desítky. Kvůli tomu nemohla obhajovat stříbrnou medaili z loňského MS v Krakově. Zlatá náplast pro Karolínu přišla v kategorii týmů, kdy si s Amálií Hilgertovou (USK Praha) a Barborou Valíkovou (Dukla Brandýs) s přehledem dojela pro titul mistrů světa. „Karolínino zaváhání všechny překvapilo. Vybrala si prostě slabší chvilku. Ale letos dělala státnice, měla hlavu nastavenou na jiný režim. Ještě ji čeká ME v kategorii do 23 let a MS seniorů. Má tedy ještě dvě šance se ukázat,“ konstatoval Galuška.

Vít Pohanka z Kanoistického klubu Klatovy se sám počítá spíše za kajakáře, kde mu reprezentační dres o kousek unikl. S parťákem Denisem Wendlem (Horšovský Týn) se letos probojoval do reprezentačního týmu v kategorii C2. Na MS v Bratislavě si vedli velmi dobře. Zvítězili v kvalifikaci, druzí byli v semifinále, aby pak po finálové jízdě stáli opět nejvýše.

„Kategorii deblkanoistů ale postihlo vyřazení z olympijských her, a počet závodníků tím přirozeně klesá. Světová kanoistická federace prohlásila závod deblkanoí v Bratislavě za neoficiální mistrovství světa. Zrušení kategorie C2 jako olympijské kategorie je prý ve smyslu zachování stejného počtu žen a mužů na olympijských hrách. Je to ale škoda, doplácí na to hlavně mladí, protože to byla pro ně velmi populární kategorie, která je učila spolupracovat a navzájem se tolerovat. Slovem „neoficiální“ se ale nesnižuje výkon české posádky Vítka a Denise. Byli tam, zvítězili a získali neocenitelné zkušenosti ze startu na nejvrcholnější světové soutěži,“ zhodnotil Galuška.

Dopravní nehoda u Velkého Boru.
Žena vlétla s autem na pole