Alena zápas vyhrála, a prodloužila si tak letošní vítěznou šňůru, která je sedm zápasů bez porážky.

Nýrská bojovnice nám takto popsala zápas:

„Galavečer se konal ve venkovních prostorech, což nebylo zrovna pro zápasníky ideální, teplota byla kolem deseti stupňů. Hodinu před zápasem jsem se dozvěděla o změně délky zápasů, z původních 3 krát 2 minuty na 3 krát 3 minuty. Natrénováno jsem měla, tak jsem na to bez výhrad kývla. Soupeřka byla asi tak o pět centimetrů menší, což se mi nikdy nestává. Musím uznat, že se mi tahle „výhoda“ velice líbila. Taktiku jsem řešila během zápasu – nevěděla jsem, jak je na tom soupeřka technicky ani fyzicky.

Katarzyna samozřejmě do mě hned „vlétla“ svým hákovým tornádem a bylo mi jasné, že přede mnou stojí „valící se pitbul“. Hned v úvodu jsem zjistila, že jsem na tom technicky líp, a začala jsem z toho těžit. Katarzyna mi první kolo do klinčů na kolena víceméně lezla sama. Přebírala jsem ji docela čistými koleny jak do obličeje, tak do břicha a ona pořád nic. Vždycky do mě hned vlétla s háky. Přiznávám, že některé jsem docela dobře chytla, a ve třetím kole jsem měla co dělat rozdýchat jeden kop, který trefila čistě na solar.

Celý zápas byl ve stejném tempu – velká výměna a pak chvíle pauzy. Podařilo se mi soupeřku dostávat od druhého kola pod velký tlak, který vyústil v její počítání v polovině kola. Třetí kolo do mě opět vlétla. O pauze jsme ale změnily taktiku a po klinči jsme kopaly low-kicky (kopy na stehno), které vždy prošly a musela je také dost cítit. Dařilo se mi opět více čistě trefovat koleny a soupeřku zase dvakrát počítali. Předčasný konec zápasu se mi bohužel nevydařil, i když správně měl zápas být po třetím počítání automaticky ukončen, ale i tak jsem spokojená, vyhrála jsem všechna tři kola. Po zápase jsem byla ale hodně pobitá – naražený nos, rozkopaná holeň a tělo celkově unavené z cesty, zápasu a diety.“