VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Svátek slaví...

Občanské a církevní svátky v uplynulém týdnu

22.2.2009
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Archiv HD

16. února

V občanském kalendáři slaví své jmeniny Ljuba. Toto překrásné jméno je osamostatnělou podobou ruského Ljubov. Jedná se vlastně o překlad řeckého slova charitas, což znamená „láska“. Jméno Ljuba je tedy skrz naskrz prostoupeno láskou. Ljuba spolu s Naděždou a Věrou tvoří v pravoslavném kalendáři věrnou trojici. Jsou překladem latinských slov Fides, Spes a Charitas, tj. Víra, Naděje a Láska.

Církevní kalendář připomíná jednu Charitas 19. srpna. Celým jménem se jmenovala Charitas Pirckheimerová a narodila se 21. března roku 1467 v Eichstättu (Bavorsko). Vedla klášter sv. Kláry v Norimberku. Když se celé město připojilo k učení Martina Luthera, ona a její sestry setrvaly ve své katolické víře. Městská rada, které nijak nešlo o otázky víry, chtěla zabavit klášterní majetek, a tak na ni radní naléhali, aby klášter vydala. Charitas však neustoupila. Klášter byl sice později zabrán a majetek ve vyšším zájmu rozkraden, ale statečná abatyše neustoupila ze svého přesvědčení ani o píď. Zemřela nezlomena 19. srpna roku 1532. Její hrob se na dlouhá staletí ztratil a byl objeven až v roce 1959.

V církevním kalendáři má svátek Juliána z Níkomédie. Narodila se kolem roku 285 v Nikomédii. Její rodiče křesťany nebyli, ale malou holčičku již od dětství přitahoval život křesťanů, kteří v jejím rodišti působili. Když povyrostla, začala ze zvědavosti navštěvovat jejich tajná shromáždění. Ze zvědavosti se brzy stala víra a z dívky křesťanka. V té době ji však podle starého zvyku zasnoubil její otec mladíkovi jménem Eleusius. Manželství mělo být uzavřeno v okamžiku dívčiných osmnáctin.

Když tento den nastal, prohlásila Juliána, že si mladíka vezme, ale jenom nechá-li se pokřtít. Následovalo to, co se muselo v tehdejší době pronásledování křesťanů stát - otec i snoubenec svorně Juliánu udali. Příběh je o to otřesnější, že mladý Eleusius byl v té době městským prefektem a sám řídil dívčino mučení. Dívka prožila strašlivé chvíle, ale své víry se nezřekla. Její bývalý snoubenec ji tedy nechal polévat tekutým olovem a nakonec stít mečem. Tato ukrutná historie se odehrála kolem roku 304. Ostatky nešťastné Juliány se nakonec dostaly do Cumy (6. století), staré řecké osady u Neapole.

17. února

V občanském kalendáři másvátek Miloslava. Jejím mužským protějškem je Miloslav, který má jmeniny 18. prosince. Jména Miloslav i Miloslava patří ke starým slovanským jménům a za jejich latinskou obdobu jsou považováni Mansvet, který má svátek 3. září, a Gracián. Obě jména jsou vykládána jako „slavný milostí“, „slavící milost“ nebo také „milý a klidný“.

Gracián je dnes v římském kalendáři připomínán také. Byl nejspíše rodilým Římanem a narodil se ve „Věčném městě“ někdy ve 3. století. Patřil ke starobylému rodu Graciů. Stal se knězem a v roce 249 jej poslal papež Fabián jako misionáře do Galie. Tak se dostal Gracián do Tours, kde ho lidé brzy provolali prvním zdejším biskupem. V té době však celou říší zmítala vlna křesťanského pronásledování. Když strůjce pogromů císař Decius (251) zemřel, nastal všude na krátký čas klid a mír.

Biskup Gracián působil potom ve své diecézi celé půlstoletí, aby se nakonec dožil toho nejkrutějšího pronásledování křesťanů, které nastalo za císaře Diocletiana. Biskup sám měl štěstí - nezahynul rukou katů, ale tiše zesnul 18. prosince 301 v Tours. Po jeho smrti osiřel biskupský stolec na plných 36 let. Teprve v roce 337 byl zvolen Lidor, který nechal postavit budovu, jež se stala předchůdkyní dnešní katedrály v Tours. Další z biskupů, Martin, nechal do chrámu přenést ostatky sv. Graciána. Dnes patří katedrála sv. Graciána k nejznámějším stavbám celé Francie.

Ocírkevním svátku se dá říci, že má dva názvy. Jeden zní Alexius a druhové a další - Sedm zakladatelů řádu servitů. Tento řád má svůj původ ve Florencii, kde se roku 1233 spojilo sedm stejně smýšlejících bohatých měšťanů ke společnému životu. Nejprve žili ve městě, ale později odešli na horu Senariu. Vybrali si řeholi sv. Augustina, ale určili si vlastní oděv a dali si jméno Řád služebníků Panny Marie - servitů.

Neměli to však jednoduché. Řehole nejprve byla přijata, aby ji vzápětí nadřízení zakázali. Nakonec však byli serviti v roce 1304 slavnostně a definitivně přijati mezi ostatní mnišské řády. Jen jediný ze zakladatelů, Alexius Falconieri, se tohoto okamžiku dožil. Servité byli později přiřazeni k řádům žebravým. Všech sedm zakladatelů bylo společně v roce 1888 svatořečeno, jejich hroby jsou na hoře Senario. Řád je dnes rozšířen téměř po celé Evropě, v jižní Africe, Austrálii i obou Amerikách.

18. února

Vobčanském kalendáři má svátek Gizela (Gisela). Toto staré německé jméno se vykládá jako „mladá rostlinka“. Avšak objevují se i překlady, ve kterých Gizela znamená „rukojmí“ a jindy zase „ušlechtilé dítě“.

Historie zná jednu Gizelu zvanou Uherskou. Byla dcerou bavorského vévody Jindřicha II. a narodila se někdy kolem roku 985 na hradě Abbach u Řezna. Už v 10 letech ji otec provdal za uherského krále Štěpána I., jemuž v roce 1003 povila syna Emericha. Gizelinou zásluhou se pohanské Uhry začaly přiklánět ke křesťanství. Královna nechala stavět kostely, kláštery a bohatě je obdarovávala. Po manželově smrti roku 1038 nastal v Gizelině životě přelom. Upadla do zajetí a život jí zachránil až bavorský král Jindřich III., který ji roku 1045 odvezl do Pasova. Zde vstoupila bývalá královna do kláštera Niedernburg a před svou smrtí se tu stala abatyší. Zemřela 7. května kolem roku 1060. Když byl v roce 1908 její hrob otevřen, objevila se originální náhrobní deska z 11. století a pod ní její ostatky.

V církevním kalendáři másvátek Simeon. Podle bible byl synem Kleofáše, bratra sv. Josefa, jenž byl pěstounem Ježíše Krista. Byl tedy Kristovým bratrancem. Zdá se, že po Ježíšově smrti byla P. Marie přijata právě Kleofášovou rodinou a žila s nimi pod jednou střechou. Simeon se stal po smrti prvního jeruzalémského biskupa Jakuba jeho nástupcem, zřejmě někdy roku 62 nebo 63. Bylo to zrovna ve velice těžké době. Vypukla židovská válka, a tak Simeon raději Jeruzalém opustil. Nakonec však do rukou římských vojáků přeci jen upadl a v roce 107 podstoupil ve vysokém věku mučednickou smrt. Jeho hrob není znám, ale domnělé ostatky jsou prý v Kolíně nad Rýnem a v Římě.

19. února

Vobčanském kalendáři má svátek Patrik. Latinské slovo patricius, které stálo na počátku, označuje „muže urozeného“ a zároveň má vazbu na slovo patria - „vlast“. Toto jméno však také označuje „člověka, jenž mohl dokázat své předky“.

Patrik se narodil okolo roku 385 ve Skotsku v rodině civilního úředníka a jáhna. Jeho dědeček prý byl knězem, ale na mladého Patrika nemělo náboženství a víra žádný vliv. V 16 letech jej však potkala tragédie. Byl unesen nájezdníky a prodán do otroctví v Irsku, kde pracoval jako pastýř. Během svého zajetí pochopil, že náboženství musí brát vážně. Po šesti letech se mu podařilo uprchnout do vlasti. Po nějakém čase měl živý sen, v němž jej Bůh vyzval, aby se vrátil zpět do Irska a kázal tam slovo Boží.

Patrik ale nejprve odjel do Galie (Francie), aby se tam sám zdokonalil ve víře, a teprve v roce 432 se skutečně vrátil do Irska jako misijní biskup. Křesťané zde žili již před jeho příchodem, ale jejich počet nebyl velký. Navíc hořela celá země kmenovou válkou. Patrik se dal ihned do díla. Nejprve vštípil obyvatelům základy křesťanství a také řádně zorganizoval zdejší společnost. Kladl důraz na vzdělání, zakládal kláštery se školami a knihovnami, v nichž zůstala navždy zachována velká část keltské slovesné kultury.

Díky tomu vznikla v Irsku poměrně čilá vrstva vzdělanců, kteří byli na oplátku činní na evropské pevnině, zpustošené a barbarizované v době stěhování národů. Apoštol Irska sv. Patrik zemřel kolem roku 461, místo jeho pohřbu nelze s určitostí zjistit. Pouze v národním muzeu v Dublinu se uchovává misionářův zvoneček a zub.

Patrik je pochopitelně patronem Irska, ale také kadeřníků, kovářů, horníků a bednářů. Obracejí se k němu také sedláci, když se modlí za svůj dobytek. Zvláště jej však lidé prosí, aby od nich odehnal zlo. Patrik je bezesporu nejuctívanější irský světec. Jeho svátek (17. března) se v Irsku dodnes velice slaví. Obyvatelé nosí tohoto dne na klobouku nebo šatech světcův atribut jetelový list. Právě na jeho příkladě Patrik podle legendy vysvětloval význam Nejsvětější Trojice. Jetelový lístek je od té doby irským národním znakem. Irští misionáři a později vystěhovalci roznesli slávu sv. Patrika do celého světa, zejména do Spojených států - jeden z největších kostelů zasvěcených sv. Patrikovi je v New Yorku. Prostřednictvím augustiniánských mnichů se úcta k němu dostala i do Štýrska a Rakouska a odtud i k nám.

20. února

V občanském kalendáři je Oldřich. Toto jméno má své kořeny ve staroněmeckém slově Uodalrích a znamená, že jeho nositel je bohatý vládce, mající četné dědičné statky. V Německu je to pak jméno Ulrich. Z českých dějin známe knížete Oldřicha (asi 975 až 1034), který byl významným představitelem z rodu Přemyslovců. Byl to muž, který pomohl obrodit Český stát a vytvořil v hrubých rysech i dnešní státní hranice České republiky.

Mnozí si však při vyslovení tohoto jména vybaví spíše herce Oldřicha Nového (1899 až 1983).Asi nejznámější je jeho věta z filmu Kristián: „Zavřete oči, odcházím…“. Právě díky filmu získal herec velkou popularitu.Označován býval za „českého Chevaliera“. Hrál milovníky od bonvivánů až po ušlápnuté úředníčky. V novější době vynikl především ve filmu režiséra Zdeňka Podskalského Světáci, v němž vytvořil nezapomenutelného bývalého tanečního mistra a učitele společenského chování.

V církevním kalendáři má svátek Nikefor. Byl císařským písařem, filozofem a ovládal mnoho věd. Patřil mezi nejučenější cařihradské patriarchy. Postavil se však císaři Lvu V. Arménskému, a za to byl poslán do vyhnanství do Chalcedonu. Zemřel roku 826 (nebo 828) na ostrově Prokonnisu v Marmarském moři.

21. února

V občanském kalendáři seskví Lenka a Lena. Jedná se vlastně o původně domácká jména Heleny (Helenky), pak znamenají „pochodeň“, nebo může jít o odvozeninu z Magdaleny. V tomto případě mají význam jiný: nositelka tohoto jména prý pochází z Magdaly. Dnes je Lenka na celém světě jménem zcela plnoprávným a samostatným.

22. února

V nejnovějších občanských kalendářích je 22. 2. uváděno mužské křestní jméno Petr, které v řečtině znamenalo „skála“, latinsky zní Petrus, italsky Pietro, francouzsky Pierre, španělsky a portugalsky Pedro, polsky Piotr. Již od středověku připomínaly kalendáře tento den „Stolování (Nastolování) sv. Petra v Antiochii“, tj. sedmileté působení (r. 35–42) sv. Petra jako prvního biskupa v syrské Antiochii, odkud se tento apoštol odebral do Říma, kde založil a po 25 let řídil katolickou církev a nakonec byl roku 67 ukřižován podle svého přání z pokory a na rozdíl od Krista nohama vzhůru.

K svátku Nastolení sv. Petra, který se nyní nazývá Stolec svatého Petra, se váží tyto pěkné české pranostiky: „Svatý Petr za stolem nechává na holém a teprv v okovách (tj. 1. srpna) posílá sedláku výsluhy. Je–li na Stolici svatého Petra zima, ještě hodně dlouho potrvá. Mráz o svatého Petra nastolení – po čtyřicet dnů mu konce není.

Když mrzne na Petra nastolení, mrznout bude čtyřicet dnů bez prodlení. Mrzne–li o Petra nastolení, bude mrznout ještě čtrnáct dní. Jak tlustý a hrubý mráz bude za noce před Stolováním svatého Petra, takový bude za čtyřicet dní pořád.“ Takzvaná pranostika petrské noci nás poučuje: „Noc o svatém Petru stolování vyznačuje budoucnost takto: je–li chladno – mrazy dále budou, je–li teplo – mrazy pominou, je–li deštivo – bude vlhký rok, je–li větrno – bude suchý rok, je–li jasno – bude na polích klasno.“


22.2.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Silnice v Národním parku Šumava mezi Srním, Antýglem a Modravou obdržela Cenu Ministerstva dopravy ČR
4

FOTO: Šumavská silnice byla oceněna ministerstvem

Ilustrační foto

Nechal ho u sebe bydlet, odvděčil se mu tím, že mu ukradl věci

Sestry Galuškovy vyjely tři kovy v jedné lodi

Hohenlimburg, Sušice – I když se nezvykle dělily o jedinou loď, vybojovaly sestry Antonie a Karolína Galuškovy, členky oddílu KVS Sušice, na mistrovství Evropy juniorů (U18) a kategorie U23 v německém Hohenlimburgu dohromady tři cenné kovy. Šampionátu se zúčastnili nejlepší závodníci z 27 zemí.

Kracíkovi role učitele nevadí. Mladým pomůžu rád, říká útočník

Plzeň – Vytáhnout nahoru další mladíky. Úkol pro hokejového útočníka Jaroslava Kracíka, který se po návratu ze zahraničí chystá v mateřské Škodě Plzeň už na třetí sezonu.

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

Pusťte si televizi. Rodí tam Plzeňanky

Unikátní pohled do nejintimnějších okamžiků každé ženy, který se natáčel v plzeňské fakultní nemocnici, právě startuje. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení