Druhý srpnový víkend zažila Červená u Kašperských Hor významnou událost. Zásluhou občanského sdružení Obnova a rozvoj Červené na Šumavě a Šumavského kulturního spolku se sem vrací krásná tradice. V létě roku 2006 byla po dohodě několika stálých i občasných obyvatel Červené a díky iniciativě historika Vladimíra Horpeniaka obnovena pouť na Červené. Letos 10. srpna, kdy se konal už třetí ročník této slavnosti, vložili členové sdružení pamětní list do pozlacené makovice, která byla společně s křížkem osazena na věž návesní kaple. Při té příležitosti jsme o rozhovor požádali historika muzea v Kašperských Horách PhDr. Vladimíra Horpeniaka.


Pane doktore, jste autorem nedávno vydané publikace “Červená–Rothsaifen, 1356-2006, Střípky z historie jedné šumavské vesnice“. Můžete nás krátce seznámit s historií Červené?
Červená se nachází v malebné krajině jihozápadně od Kašperských Hor v nadmořské výšce 798 metrů, je situována v chráněné krajinné oblasti, severní hranicí se jí dotýká Národní park Šumava. Původní název osady Rothsaifen lze přeložit „červené sejpy“ a připomíná rýžovnickou minulost. První zpráva o vesnici je z roku 1356, kdy byl založen hrad Kašperk. Týká se kašperskohorské Zlaté stezky, která Červenou do husitských válek procházela. V pergamenové listině se uvádí, že císař Karel IV. daruje Heinczlinu Baderovi do dědičného užívání lán půdy u Červené za věrné služby při vyhledávání a vytýčení nové silnice do Pasova v Bavorsku. Červená byla od dávných dob krajovým střediskem horského zemědělství, zvláště chovu dobytka. V 17. století tu u Lídlových Dvorů pracovala železná huť s vysokou pecí, později zde vznikla druhá nejstarší šumavská papírna. Známé byly i pily a sirkárny v údolích Losenice a Zlatého potoka. Nedaleká sklárna v Podlesí – Vogelsangu patřila k nejznámějším šumavským sklářským hutím.


Červená v těchto dnech zažila významnou událost…
V obci Červená se konala tradiční pouť, která se tu slavila už od padesátých let předminulého století. Poutě nebývaly jen ryze církevní slavností, ale měly především charakter a význam společenský. Především to byla příležitost k setkání lidí z blízka a daleka. Právě to setkávání lidí je velice důležité i pro současnost. Myslím si, že je potřebné a prospěšné, že v této tradici pokračujeme. Vlastně ještě nedávno, před deseti lety, když jsme se místních osadníků ptali, zda je vůbec žádoucí tuto pouť obnovit, odpovídali: „Ne, my jsme tady každý sám, jsme tu na své chalupě a o nikoho se nezajímáme, chceme tu mít svůj klid!“ Byly tady ještě jakési přehrady mezi lidmi, které postupně padají. A myslím, že novým tmelícím prvkem je zájem obnovit kultovní a zároveň kulturní stánek v obci, památnou kapli Panny Marie Pomocné, kde se všichni mohou sejít nejen v rámci příležitostných bohoslužeb, ale například i při komorních koncertních akcích, které si tu našly oblibu. Jsem mile překvapen tím, že letos na tuto pouť přišlo takové množství lidí.


Kaple Panny Marie Pomocné stojí na návrší uprostřed návsi a tvoří nápadnou dominantu sídla. Původně tu ale stávala kaple zasvěcená sv. Anně…
Na místě dnešní svatyně snad od středověku stávala kaple zasvěcená ochránkyni horníků sv. Anně. V polovině 19. století byla zchátralá a rozměry neodpovídala potřebám lidí. Proto katecheta Grössel a učitel Frana přišli s návrhem, aby se v Červené postavila nová kaple zasvěcená Panně Marii Pomocné. K realizaci se spojili všichni obyvatelé a nová svatyně, připomínající malý kostelík, stála již v srpnu 1856. Já dodnes obdivuji úžasné nadšení tehdejších obyvatel Červené, kteří během tří měsíců vystavěli rozměrnou kapli. Život osady tragicky poznamenalo vysídlení německého obyvatelstva po 2. světové válce. Před odsunem zde žilo kolem 480 obyvatel. Kaple Panny Marie Pomocné chátrala a byla úmyslně devastována zejména v 60. a 70. letech. V současné době se ve spolupráci s městem Kašperské Hory připravuje stavební obnova této památky. Právě díky iniciativě sdružení Obnova a rozvoj Červené se shromažďují dobrovolné příspěvky na tento účel.


Krajina kolem Červené patří dosud k nejklidnějším částem Šumavy. Její půvab a nevtíravou krásu turisté teprve postupně objevují…
V posledních desetiletích je Červená známa především jako rekreační osada. Své chalupy zde měly nebo mají i známé osobnosti našeho kulturního života. Od poválečných let si Červenou jako letní sídlo oblíbil herec František Hanus. Panský dvůr v Podlesí kreslil malíř Alois Moravec. Po třiceti letech se k těmto motivům vrátil akademický malíř Miroslav Houšť, kterého přitahuje čarokrásné údolí Losenice a tajemný Obří hrad. K olejomalbě inspirovaly i malíře Otakara Procházku. Dnes je v Červené 26 domů, z nichž je pouze 7 trvale obydleno, a žije zde 28 obyvatel. Okolní louky slouží jako pastviny, zvláště pro severoamerické bizony. V posledních letech dochází k postupné rekonstrukci domů, což přináší zvyšující se atraktivitu místa a rostoucí zájem turistů.


Takže až po 60 letech od konce války byl zájem obnovit pouť v Červené. Co bylo podnětem?
Prvním podnětem bylo významné výročí. V roce 2006 jsme si připomínali 650 let obce Červená. Toto výročí je zavazující, významné i ve spojitosti s císařem Karlem IV., zakladatelem Kašperku a kašperskohorské Zlaté stezky, která procházela touto obcí. Po dvou obnovených poutích vzniklo začátkem roku 2008 Sdružení pro obnovu a rozvoj Červené. Právě letos na 3. tradiční pouť jsme symbolicky připravili listinu, která byla vložena do pozlacené makovice věže návesní kaple. Do makovice se vkládají památky na současnou dobu, takže tam byly uloženy mince, brožura vydaná k 650. výročí prvního záznamu o Červené, soudobý tisk samozřejmě i listina, do které se podepsali nejen zástupci občanského sdružení a zástupci osady, ale i všichni účastníci slavnosti.


Z čeho jste měl letos jako spoluiniciátor obnovených poutí v Červené největší radost?
Já bych především vyjádřil svou ohromnou radost nad účastí a zájmem veřejnosti o tuto místní slavnost v nedávno ještě zcela zapadlé vesničce šumavského pohraničí. Vždyť se tu sešly více než dvě stovky lidí! Pochopitelně mne potěšil bohatý a pestrý program slavnosti. Největší radost mám ovšem z toho, že velká část novodobých místních obyvatel a chalupářů začala konečně vnímat tento šumavský kout jako svůj domov a chce společně přispět k jeho zvelebení.

Hana Sádlíková