VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Betlémy mají na Šumavě tradici

Klatovsko – Stavění betlémů bylo oblíbené zejména v hornických městech Šumavy a Pošumaví

21.12.2010
SDÍLEJ:

Betlém lidového řezbáře - betlémáře Wenzela Tutschku z Kašperských Hor z počátku 20. století je součástí sbírek Muzea Šumavy.Foto: Jan Kavale

Mnohem starším zvykem než vánoční stromek je u nás stavění jesliček – betlémů. Jesličky mohou být tvořeny znázorněním betlémského chléva se sv. rodinou a několika pastýři s ovcemi, nebo celou rozsáhlou kompozicí zaplněnou množstvím postaviček, krajinných i architektonických detailů. Pod pojmem jesle – jesličky nebo betlém si představujeme nejen scénu Ježíšova narození s jesličkami v chlévě včetně zobrazení města Betléma, ale i vše, co se k těmto motivům vázalo.

V novější době převládlo označení „betlém“ a stavitelům těchto jesličkových celků se říká „betlémáři“. V 19. a počátkem 20. století se výroba a stavění betlémů významně prosadily v lidovém prostředí. Pro české betlémářství je typické právě zlidovění vánočního mystéria, určité zesvětštění, dokonce zpohádkovění příběhu o narození Ježíše. Více prostoru než základnímu výjevu věnují lidoví betlémáři často vedlejším scénám a postavám, zejména pastýřům a prostým lidem, jejich typickým činnostem. Lidové betlémy tak vesměs zpodobňují život českého venkova. Stavění větších domácích betlémů nebylo rozšířeno po celém území naší země rovnoměrně. Časem, zvláště v 19. století, se vytvořily oblasti, kde se betlémářství stalo typickou součástí kultury nejširších vrstev. Patřily mezi ně na předním místě Šumava a Pošumaví.

Typická součást kultury

Stavění betlémů bylo u nás zvlášť oblíbené ve starých hornických městech, a tak není divu, že výraznou betlemářskou tradici měly v minulosti Kašperské Hory i se svým okolím. Kašperskohorští bývali zvlášť hrdi na velký betlém, který se stavěl do portálu hlavního oltáře v děkanském kostele sv. Markéty. Podle zprávy z roku 1880 pocházel tento betlém z poslední čtvrtiny 18. století. Toto obdivované dílo se bohužel nedochovalo.

Naštěstí do dnešních dnů se v tomto kostele uchoval jiný originální betlém, lidová práce datovaná k roku 1859 a připisovaná místnímu řezbáři Prokopu Mackovi. Dílo má osobitě pojaté figury, řezané z lipových fošen, barevně polychromované, vysoké 60 – 70 cm. Diváka zaujmou individualizované postavy pastýřů, selka, Tři králové s doprovodem i další figury. Škoda, že betlému chybí postavy Svaté rodiny. Nejspíš zmizely za zmatků po skončení druhé světové války. Betlémské město dávný tvůrce transponoval do podoby starých Kašperských Hor. Tak tu poznáváme místní měšťanské domy, radnici, kostel a dokonce i hrad Kašperk. Celková sestava betlému působí až divadelním dojmem.

Stejně velké nebo dokonce o něco větší figury měl prý lidový kostelní betlém místního původu ve sklářské Hůrce. Podle regionálního badatele Josefa Blaua se tento betlém vystavoval v roce 1907 v Železné Rudě. Dnes je bohužel nezvěstný. Podle údajů Vladimíra Vaclíka žil v Hůrkách v letech 1820 – 1917 truhlář a muzikant Jan Bellikant. Ve stylu pozdního baroka vyřezal v období 1840 – 1907 mnoho betlémů pro zámožnější sedláky a měšťany. Jeho syn stejného jména (1850 – 1930) v této rodinné tradici pokračoval. Údajně vytvářel rovněž kostelní betlémy s figurami malovanými na dřevěných deskách v obrysech vyřezávaných. Betlémský soubor tohoto typu od anonymního tvůrce se uchovával v kostele v Kolinci.

Malované betlémy

Z 19. století jsou pro oblast Kašperskohorska časté zprávy o malovaných betlémech s plošnými figurami z prken nebo lepenky. Tyto betlémy, které byly původně stavěny v místních kostelech, měly figury až jeden metr vysoké. Ze starých zpráv je ještě zajímavá informace o tom, že v 80. letech 19. století se v Kašperských Horách těšil značnému zájmu dětí i dospělých velký domácí betlém tamního kostelníka Castelliho. Betlém o délce kolem čtyř metrů obsahoval kromě biblických scén také řadu biblických výjevů. Patnáct centimetrů vysoké figury vyřezával sám Castelli a každý rok přibývaly nové. Po kostelníkově smrti si však tento betlém odvezli dědicové do Vídně.

Kašperskohorské betlemářství příznivě ovlivnila také činnost tamní odborné školy pro zpracování dřeva, založené roku 1878. Se zvláštním uznáním se připomínalo jméno jejího učitele a řezbáře Josefa Bradlera, který pocházel ze staré řezbářské a betlémářské rodiny ve Vrchlabí a v Kašperských Horách působil už od osmdesátých let 19. století.

Truhláři a soustružníci dřeva

Tvůrci betlémů na Kašperskohorsku v 19. a počátkem 20. století byli převážně výtvarně nadaní truhláři nebo soustružníci dřeva. Jejich vůdčí osobností byl podle tradice Prokop zvaný Nazl („Nácl“), občanským jménem Prokop (Ignác) Mack, truhlář, řezbář a muzikant. Mackovy figurky se vyznačují jistou robustností modelace a jednoduchostí malování. Dalším betlémářem byl Matschiner z Řetenic, vytvářející hladké drobné polychromované figurky i pečlivě zpracované pozadí s motivy skal. Betlémáři působili i v dalších vesnicích a osadách jako ve Studenci (Herzig), Kozím Hřbetu, Horské Kvildě a Srní.

Snad nejpilnějším betlémářem byl kašperskohorský hrobník Wenzl Tutschku (Václav Tučků), který žil v letech 1862 – 1940. Jeho dílo bývá znalci hodnoceno nejvýše. V kašperskohorském muzeu se uchovává hned několik Tutschkuových betlémů vybavených četným komparsem těch nejrůznějších postaviček. Osobitá a individualizovaná dílka Wenzela Tutschku jsou skutečně originály svého druhu, namnoze odrážejí dávno odešlý život šumavského venkova. Celkovému účinku napomáhá vkusné pomalování řezeb klihovými barvami. Tutschkuovy práce dovedou i dnes oslovit právě svou upřímnou prostotou a poněkud naivním kouzlem podání betlémské události.

Sušické muzeum uchovalo velké Hofmeistrovy jesličky, jehož figury mají pestré textilní oblečení a ohýbatelné klouby. Betlém vyřezal v letech 1876 – 1878 během vojenské služby v pevnosti Kosmač v jižní Dalmácii sušický kožešnický mistr Jan Hofmeister. Tento betlém byl v Sušici velice oblíbený, pravidelně jej tamní nadšenci vystavovali na náměstí, později v tamním muzeu.

Sušický mechanický betlém v Muzeu Šumavy

Navázali na tradici

Přesto, že události 20. století, zejména odsun německých obyvatel z pohraničí, přerušily kulturní kontinuitu Šumavy, betlemářství, jako jedna z typických tradic kraje, v posledních letech opět viditelně ožilo. Nepochybně k tomu přispěly změny po roce 1989. Celá skupina řezbářů – betlemářů, kteří navazují na starou krajovou tradici, dnes působí v oblasti střední Šumavy a Pošumaví. Snad nejdéle je zde slyšet o tvorbě Karla Tittla, rodáka z Plzně, který se už po roce 1990 i se svou dílnou usadil v Horské Kvildě a nyní působí ve Velharticích. I když řadu svých prací opatřuje barevnou polychromií, rád se vrací ke kráse přirozeného dřeva. K práci na skříňkových betlémech si přizval sušického Pavla Svobodu. Jejich nejznámějším společným dílem je obdivovaný velký mechanický betlém z roku 2004, vystavený v Muzeu Šumavy v Sušici. Scénu narození Ježíše tvůrci zasadili do zalidněného prostředí historické Sušice a jejího okolí. Figurkami představují krajově typická řemesla a další činnosti.

S Horami Matky Boží je spojeno dílo Antonína Koppa, který se mimo jiné zasloužil o zřízení tamního muzea. Jeho drobné figurky z lipového dřeva, někdy celé skupiny lidí i zvířat jsou bez polychromie, ošetřené jen včelím voskem.

Rodák ze Šumperska, Jaroslav Podzemský z Kašperských Hor, má betlemářství v krvi. Totiž jeho otec kdysi stavěl a renovoval velké chrámové betlémy. K vlastní betlémářské tvorbě Podzemského inspirovala setkání s malířem obrázků na skle Václavem Hrabánkem a jeho přítelem řezbářem Michalem Tesařem. Přátelům a známým Podzemský vyrobil a věnoval řadu malých betlémků ze dřeva se základními figurami. Nevyhnul se ani tvorbě větších rodinných betlémů.

Navázat na slavnou betlemářskou tradici Kašperských Hor si předsevzal Vladivoj Hrach. V tomto šumavském městě bydlí a tvoří v historickém domě na náměstí. Tam má i stylový obchůdek se svými řezbami a dalšími uměleckými předměty včetně maleb své ženy. Betlémové figury opatřuje polychromií, nebo dost často dává vyniknout přirozené struktuře dřeva. Hrach vychází z tradic lidového umění, nevyhýbá se ovšem tvorbě podle vlastních návrhů. S truhlářem Jiřím Brožem nyní připravuje projekt velkého Kašperskohorského betlému.

Za betlémářem Michalem Tesařem je třeba se vypravit do Dobré Vody u Hartmanic. Už před lety ho tam přivedl klid a výjimečný genius loci tohoto starého poutního místa s tradicí sv. Vintíře. Spolu se ženou Vladěnou – sklářskou výtvarnicí – si tam koupili budovu staré školy, kde mají i své umělecké dílny. Tesař našel mnoho podnětů právě v řezbářské tradici Šumavy. Své plastiky, inspirované lidovým uměním, provádí starou klasickou technologií. Jeho díla jsou charakteristická zploštěním objemů, zjednodušením detailů a výraznou expresívností. Čitelné a pestré polychromie nanáší na křídový podklad. Očaroval jej půvab tradičních pouťových devocionálií, takzvaných lidovek. Tesařovu tvorbu vedle betlémů námětově vyplňují zástupy známých i méně známých světců, proto se mu někdy říká „řezbář křesťanského nebe“.

Tesařovy betlémy jsou osobité i po formální stránce. Téměř výhradně vytváří betlémy k zavěšení na zeď – závěsné, rámové. Často jsou tématicky zaměřené jako betlém Pivovarský, Vinařský, Rybářský, Myslivecký, Muzikantský, Dřevařský, Sklářský nebo betlémy věnované oblíbeným městům a místům: Kašperskohorský, Zbraslavský, Dobrovodský atd. Například v rybářských betlémech nesou daráci různé druhy ryb, ale i rybářské nářadí a pomůcky – sítě, pruty, podběráky. Myslivci Ježíška zase obdarovávají různými zvířátky – srnci, zajíci nebo bažanty, koroptvemi či jinými ptáčky. Velký závěsný Šumavský betlém z poslední doby Michal Tesař zalidnil více než 120 figurkami. Autor se nerozpakuje do svých betlémů zakomponovat nejen představitele typických činností a řemesel, ale i obecně známé osoby a osobnosti – figury a figurky z toho či onoho místa.

Živé betlémy

V některých městech i vesnicích se zejména v posledních letech prosazuje tradice živých betlémů, kde postavy jsou představovány živými lidmi ve formě statického výjevu nebo i hrané scény. Snad největší oblibu si v šumavském regionu získal živý betlém se zpěvem vánočních koled v Českém Krumlově. Pod režijním vedením Vladimíry Konvalinkové se ho účastní tamní soubory, občané, ale i živá zvířata.

Vladimír Horpeniak

21.12.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Štěpánka Krouparová z Vítně (2870 g, 47 cm) se narodila v klatovské porodnici 7. srpna v 0.40 hodin. Rodiče Aneta a Miroslav si nechali jako překvapení, zda jejich první dítě bude chlapeček nebo holčička.
14

Koukáme na svět

Venkovský fest v Buděticích.
27

OBRAZEM: V Buděticích měli veselo

Žulu na nový památník Díky, Ameriko! pořídí radnice sama

Plzeň – Žádné další hledání dodavatele nového pomníku Díky, Ameriko!. Po neúspěšném výběrovém řízení půjde radnice jinou cestou.

Bouřka se silným větrem zaměstnala hasiče v celém kraji

Plzeňský kraj - Hasiči odstraňovali padlé stromy a větve na více než třiceti místech.

FOTO: S německým soupeřem Klatovy prohrály o gól

Klatovy – S německým soupeřem EHC Lausitzer Füchse prohráli v pátek v dalším přípravném utkání na domácím ledě hokejisté SHC Klatovy.

Hacker okradl muže z Klatovska o tisíce

Velhartice – Policie pátrá po hackerovi, který se naboural do počítače 52letého muže z Velhartic a ukradl mu peníze z účtu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení