Jindy bývají hluční, ale po obědě jako když utne. V hotelu Churáňov se rozhostilo ticho. Hokejisté spali. Ale i potom, co se hráči začali trousit z pokojů k další fázi přípravy, byla intenzita poletujících legrácek o poznání nižší.

„Nějak nemůžu ohnout nohy, a zadek by mohl vyprávět,“ prohodil lehce zívající Radek Matějovský následovaný dalším útočníkem Davidem Ludvíkem. I jeho úsměv byl značně křečovitý.

Nebylo divu. Na šumavském Zadově vrcholilo týdenní soustředění hokejisů Plzně. A borci si dávali do těla.

Třeba ve čtvrtek, v závěru kempu, namíchali trenéři následné menu. Odpoledne tělocvična kombinovaná s cyklistikou. A předtím? Galeje. To hráči opakovaně spurtovali do strmé stojky poblíž hotelu. Šestnáctkrát nahoru a dolů. Mezitím pauzy, jen než tep spadne dolů.

„Krásně je vidět, jak na tom kdo je. Třeba mazák Modrý má nahoře stopětašedesát tepů a záhy je zase na stodeseti. A někteří mladíci? Bída. Dvěstěosm na kopci a dole abychom je křísili vodou,“ nechal se slyšet trenér Marian Jelínek. „Ale abych nebyl jen kritický, kluci se snaží, ale musejí vytrvat,“ říká kouč po týdnu na Šumavě.

Při tréninku na hráče dohlížel také generální manažer Martin Straka. Zpočátku jen z fotografií na stěnách hotelu, jehož je vlastníkem. Od středy osobně.

Jak kluci makají? Určitě dobře, ale jisté to není. Zvlášť ti mladí mně totiž hned ujedou,“ komentoval nástup do přípravy týmový šéf. „Kvůli starostem s financemi to dříve nešlo, teď už ale pokračuju dál,“ uvedl Straka.

V sobotu soustředění končí. „Na Zadov se ale ještě vrátíme,“ avizoval Jelínek. „Příští týden je však vyhrazen individuální přípravě,“ oznámil.