Vzestup a pád klatovského fotbalu

Již mnoho vody proteklo v Drnovém potoce, co jsem poprvé psal článek o výborných zápasech klatovských fotbalistů v divizní soutěži a jejich pošilhávání po ještě vyšší soutěži. Víme ovšem jak to vše dopadlo (nebudu rozebírat, co se tehdy stalo, ale zaplať Pán Bůh, že nám z té doby zbyla aspoň pěkná tribuna, kterou jistý podnik před zmizením z klatovského regionu postavil za dvě minuty dvanáct a kterou nám mnozí mohou závidět).
No a potom již zmíněném pošilhávání nastalo to, co asi nastat muselo. Klatovský fotbal propadl do spodních pater s názvem 1. A třída. Když jsem poprvé spatřil sestavu Klatov a zjistil tímto, kdo bude reprezentovat naše město, měl jsem z toho obavy. Mnoho tváří bylo pro mou osobu překvapením. Začalo to obavou, zda tito fotbalisté vůbec tuto soutěž zvládnou. Musíme však podotknout, že po dosavadních zápasech v soutěži bylo na mé straně docela příjemné překvapení.

Na hřišti je vidět, že hráče fotbal baví a hlavně, že jej chtějí hrát. Čím jsem však byl nejvíce překvapen, bylo to, koho jsem viděl na lavičce jako trenéra. Nechápal jsem, že Klatovy nebude trénovat někdo z Klatov. Ovšem musím teď přiznat, že jeho přístup k mužstvu byl pro moji osobu příjemným překvapením. Už (konečně) nevídám o konstrukci lavičky opřeného trenéra, pokukujícího na mužstvo s kamennou tváří, jak se jeho svěřenci trápí, o nějakém koučování nemluvě.

Takovým způsobem bych mohl vést fotbalisty klidně i já. A to nemám žádné trenérské vzdělání. Nový trenér pan Vašica dle mého názoru koučuje mužstvo tak, jak se patří a jak to má být. Pobízí jej ke hře, hlasitě upozorňuje na nedostatky. Ihned vytýká chyby, kterých se hráči dopustili. Pobíhá po lajně sem a tam. A hlavně hru velice emotivně prožívá, bez čehož to snad ani nejde.

Tak má podle mého názoru vypadat trenér, kterému o něco jde a který má tuto hru opravdu rád.

Na fotbal chodím velice rád a slibuji, že budu naše fotbalisty podporovat hlavně hlasivkami a potleskem po každé pěkné akci. Doufám, že naši fotbalisté budou hrát stále se stejným elánem a chutí jako doposud. Tak, jak tomu bylo například v utkání v derby s mužstvem Lub, kde museli cítit velkou podporu publika hlasitým povzbuzováním a potleskem. Skvělá atmosféra je dokreslena vzájemnou závěrečnou děkovačkou diváků i samotných hráčů. I toto přece patří k fotbalu.

Přeji tímto klatovským fotbalistům i fanouškům, co nejvíce příjemných zážitků z této úžasné hry a věřím v opětovný vzestup fotbalu v Klatovech. Vždyť zakřičet si to kouzelné slůvko gól stojí přece za to.

Jiří Nohejl